Abychom vás neztratili

Je mi jasný, že poslední dva články byly dost nudný a neměly standartní šmrnc. Budu se snažit na stylu pracovat, aby vás čtení příspěvků bavilo. Snažil jsem se co nejpřesněji popsat naše první dny, takže šlo spíš o fakta a nic moc zážitky, navíc mě to zas tak nebavilo – včera jsem nad blogem strávil úplně celej den a měl sem toho dost…

Pár věcí organizačních: Ti z vás internetu zběhlejší mohou (zřejmě po nějakym přihlášení) zanechat svojí stopu v podobě otázek nebo názorů (příjímáme pouze chválu přirozeně) dole v komentáři pod jakýmkoli článkem. Za reakce budeme přirozeně rádi…

Druhá organizační: Pokud si někdo nestihl všimnout dat publikování článků, poznamenávám, že články jsou na blogu vedeny chronologicky v pořadí od nejnovějších po nejstarší. Chcete-li tedy začít pěkně od začátku, musíte jít zdola nahoru a zprava doleva 😉

Napadlo mě pár věcí, který stojej za zmínku, protože jsou relativně nepodobný tomu, co známe z domova. Například auta…

Auta tady v Kanadě nemusí procházet ničím podobným technický kontrole stavu vozidla, takže tady po ulicích jezdí kdejakej zrezlej šrot. Má výhodu v tom, že auto používáte, dokud samo jede a pak koupíte nový, má to ale i nevýhody — například bezpečnost používání aut neni ničím zaručena. Navíc tyhle šroty pro nás budou pomyslnym minovym polem při koupi auta, protože my se v autech zase tak moc nevyznáme…

Druhá věc k autům by se určitě měla týkat velikosti… Kanadský auta jsou průměrně větší, než naše. Ano, tady po městě jezdí i hodně SUVéček, který známe z Evropy, dokonce relativně často vidíte i obyčejný osobáky. Všiml sem si, že hezčí z nich jsou obvykle BMW. Mezi osobákama asi vynikaj starý křápy známý z filmů anebo her jako GTA, ještě více však udržovaný správný americký bouráky. Možná si časem dám tu práci k autům vytvořit samostatnou galerii.

Co je ale v Evropě obdobu nemá jsou místní dodávky. Zdá se, že ty slouží mezi místňákama hlavně k porovnávání pindíků, protože jejich velikosti jsou kolikrát neuvěřitelný. Neni problém se setkat s autem, který má čelní rám s nárazníkem do vejšky naší hlavy (což při případný srážce zajišťuje tutovku), nebo je dlouhý jako minibus a má dvojitou zadní nápravu. K tomu se občas pojí (doslova) nějakej megakaravan nebo vlek. Mě se nejvíc líbí auta, co maj na sobě napsáno RAM, protože doslovnej překlad je „beranidlo“ (na ten asi největší se můžete podívat tady https://www.ramtruck.ca/en/3500).

Něco o výbavě domu

V domě máme rozvod topení. Bohužel nejde o radiátory na teplou vodu, jak jsme zvyklí z čech, ale o ventilační systém, kudy proudí teplej vzduch. Konkrétní řešení v našem domě pro nás přináší hned dvě nevýhody – prve v našem pokoji je jen jedinej průduch (zatimco v kuchyni a obejváku jich je asi 8) a v koupelně nic. A druhe – ten průduch je přímo ve stropě. Když si člověk tuhle výbavu spojí s netěsnícíma oknama a neizolovanejma stěnama, vyplyne předpoklad, že v zimě přesuneme postel přímo pod průduch, abychom nezmrzli. Zatím se topení spustilo jednou, zdá se, že je nastavený na 18°C, nicméně k termostatu máme přístup. Doma je běžně okolo 20°C, po ránu přirozeně míň. Opomněl jsem ještě zmínit, že kotel je přímo za naší koupelnou a při topení dělá docela bordel, takže já se svym citlivym spánkem asi budu chvíli trpět.

Drobný strasti nám přinesly i místní spotřebiče. Mikrovlnka odmítala spustit, dokud jí nebylo sděleno, kolik je hodin a kolikátého je. Zřejmě fušuje do odborů a okolo půlnoci bude nadávat, že se jí nechce anebo nám bude řikat, že jíst pozdě večer je nezdravý… Po nastavní času se nám podařilo jí spustit na „ohřát“ a „nápoj“, nezkoušeli jsme „popcorn“ a další možnosti. Tyhle režimy zatim dle pozorování fungujou tak, že je zapnete a když vám přijde, že mikrovlnka bzučela dost dlouho, vypnete. Žádný nastavování času. Překvapení pro nás bylo, že na mikrovlnce je čudlík pro ventilaci nad sporákem. Podobně jsme zápasili s troubou…

Díkybohu máme pračku, která nepere jenom ve studený vodě. Je možno nastavit ještě „teplou“ a „horkou“, ať už je to kolik stupňů chcete… Pouze dva čudlíky a nevelký možnosti nastavení na ovládání celý pračky nás trochu rozhodily (z čehož jedna je ta teplota), ale prádlo vylezlo celý a možná i vypraný, takže postup budeme opakovat.

Lednička je velká. Americky velká. Původně jsme si mysleli, že pro až 6 lidí, kteří v tomhle domě můžou bejt, bude stačit. O chybnosti našeho závěru nás přesvědčil Payton, kterýmu věnujeme jeden celej krátkej blog :).

Na to, že tady má bejt v zimě fakt zima (-20°C až -30°C), tak máme podezřele tenký a netěsnící dveře na zahrádku. Možná tam nějakou termoizolační funkci bude hrát ještě moskitiéra, uvidíme… Jo, moskytiéry jsou tady namontovaný na dost oknech, což je prima.

Ještě pořád nevíme, jak moc je tady v Kanadě, konkrétně v Calgary, bezpečno. Zatim se zdá, že tohle je klidnej region, ale Brock se bál, že by mu venku mohli ukrást kola, který nám nabídnul na půjčení (samozřejmě jsme ihned kejvali, protože kolo by na místní vzdálenosti bylo super). Oproti tomu dveře maj velice triviální zámek (možná bych ho mohl z legrace zkusit otevřít sponkou), jehož jedinej bezpečnostní prvek je to, že je novej a klíč v něm šíleně drhne, takže nejde zasunout. Podobně bezpečnej zámek je na dveřích na zahrádku, na kterou vede branka v plotě bez zámku. Co se bezpěčí týče, tak naše okna rozhodně žádnou překážku nepředstavujou, protože nejdou nijak zabezpečit proti otevření zvenku (plastový zobáčky k tomu určený svojí roli pro vážný zlomeniny zdaleka nejsou schopný plnit).

Zbytek zajímavostí o místním vybavení a konstrukci interiéru v galerii, zatim se mějte,

Patrik & Terka