Už před příjezdem nám bylo oznámeno, že ještě po našem příjezdu se bude v domě trochu budovat, protože se to nestihlo dodělat dřív. Bonus pro nás, chystal sem se u budování nabídnout svoji zkušenou pomoc a ulovit tak pracovní příležitost. A jak to teda bylo?
Budovat se přijelo v pondělí večer. Brock tady byl okolo půl šestý a než přijel jeho kámoš, kterej měl bejt onen řemeslník, chvíli jsme kecali. Povídal, že on bude kámošův pomocník, takže já můžu bejt Brockův – domluveno. Vytáhnul sem svoje pracovní oblečení (to nejhorší co mám, přirozeně, včetně 15 let starejch brejlí), abych udělal co nejlepší dojem a byl sem zvědavej, co se bude dít.
Než jsme se dočkali příjezdu Brockova kámoše, dozvěděli jsme se, že Kateřina letí v pátek s jejich dcerou do ČR, že jejich dcera od novýho roku začíná na veterině v Brně. Do ČR prej lítá co půl roku, Brock jednou za čas s ní a že Praha i Brno mu přijdou jako pěkný města. Taky nás pozval na vejlet na lov ptáků, takže doufám, že to vyjde.
Věci se začaly dít velice rychle po příjezdu kamaráda Logana. Logan to všechno řídil, chlapi hodně vtipkovali a Logan se mě docela ptal co dělám a tak. Nejřív sem nosil dříví, pak sem povýšil na držení a podávání šroubů. Logan při pohledu na mě vtipkoval, že se jim prej směju, a že si myslim, že neví, co dělá. Je pravda, že nástřel projektu a postup mi přišel nanejvýš neskutečněj. Zeď se staví tak, že mezi strop a podlahu postavíme rám z trámků a ty pobijeme sádrokartonem. Nicméně nikdo se nebude zdržovat tim ty trámky do podlahy a stropu nějak hezky přidělat, prostě se našroubujou, kde bude potřeba. Ukázalo se tak, že na podlaze je potřeba trámek přišroubovat přímo na přechod mezi kobercem a dlaždičkama a tak taky byl. Rám byl všelijak křivej, v některejch ohledech křivosti respektovala mimochůdnost stropu a podlahy, v některejch naopak přinášel křivost svojí, novou. Víc asi řekne pár fotek. Nutno říct, že jsme to nestihli, takže budu pomáhat ještě jednou.

Přímo na rozhraní koberce a dlažby 
Takhle vypadaj všechny americký a kanadský zdi 
Skoro postavená zeď z jedný strany, všimněte si těch mezer
Tolik k samotný stavbě, teď k mojí užitečnosti. Jak už jsem řikal, od nošení materiálu jsem rychle povýšil na držení a podávání šroubů (zcela jistě to nijak nesouvisí s tím, že všechen materiál byl přestěhován, naopak mám tušení, že jsem povýšil díky své mimořádně šikovnosti). Šrouby jsem podával tak dobře (předem jsem si je rovnal hlavičkama jednim směrem!), že se mě Logan začal občas na něco ptát. Zajímal ho můj názor na kvalitu naší stavby (kterej jsem mu zcela upřímně dal) a dostalo se mi velice praktickýho vysvětlení – zeď neni třeba dělat přesně, všechno se to zakryje… Výměnou za moje pořekadlo „centimetr žádná míra“ poskytl jedno místní „we‘re not building a kitchen“ s vysvětlením, že všechno v baráku může bejt křivý, ale když se dělá kuchyně, všechno musí bejt opravdu přesný a kolmý, jinak je to hned vidět.
Bylo vidět, že si mě tak trochu zkouší, dával úkoly stupňující se obtížnosti (jako třeba udělej čárku podle lejzru, podrž tohle…), dokonce se mě zeptal, jestli vim, proč jsme něco udělali, jak jsme to udělali (věděl jsem proč…). Vrcholem všeho bylo, že jsem řezal sádrokarton! Suma sumárum jsem se něco naučil a pochopil jsem, proč zeď děláme zrovna takhle, nicméně já bych jí stejně asi dělal poctivějc… No a v průběhu stavění povídá, že jestli do měsíce nenajdu práci, tak že pro mě možná nějakou bude mít, že až teď něco dodělá, tak bude mít na práci nějakou demolici (takže budu Demolition Man, načež jsme se začali bavit o tom filmu). Takže doufám, že jeho slovo bude platit a že mi v případě potřeby aspoň na chvíli práci dá a pak se uvidí… Pracovat s nim by bylo asi dost v pohodě, je to fajn týpek.
Patrik & Terka
Leave a comment