První krůčky

Ve čtvrtek ráno se probouzíme po ne příliš kvalitnim spánku (i Terku tentokrát zmáhá JetLag) ale jdeme ven zařizovat první nutný věci. Plán prvního dne jsem nechal komplet na Terce, takže jsem rád, že se nechávám vést za ručičku. První cíl je v blízký nákupní zóně, kde bychom si rádi zařídili místní SIMkartu a číslo. Terka vyhlídla jako nejvýhodnějšího poskytovatele Public Mobile a jinýho nechceme. Bohužel pro nás v daný obchodní zóně nikde žádnej kanclík nebo stánek nenacházíme, takže se ptáme a necháváme se nasměřovat do většího centra.

• 

• 

Po cestě si uvědomujeme dvě zásadní věci. V prvé řadě tady je všechno dost daleko… Je tady místa dost a tak neni důvod s nim šetřit. Silnice jsou široký, mezi barákama jsou vzrostlý stromy a často něco jako parčíky. Než se naše nohy doplahočí do vzdálenýho obchoďáku, stíháme dělat ještě druhý pozorování – na chodníku jsme jednoznačně sami. Chodníky (asi 1 metr široký a betonový) tady využíváme snad jenom my, ostatní se vezou autem. Další pozorování je fakt, že semafory nevydávaj žádnej zvuk a tedy nejsou vhodný pro slepce. Zároveň používaj červenou ruku pro „stop“ a bílýho paňáka pro „volno“ a světelnej semafórek čast nenajdete přímo nad přechodem ale musíte chvíli hledat okolo po blízkejc sloupech. Co mi zatim hlava vůbec nebere sou čudlíky pro chodce, kde niky nevíte, na jakej z blízkejch dvou přechodů funguje, nicméně zatim sme se na druhou stranu vždycky dostali.

• 

• 

Ve vzdálenějšim obchoďáku nakonec Public Mobile taky nenacházíme, takže musíme hledat dál zítra. Po cestě jsme obhlídli dvě banky a našli jsme jeden výbornej deal, díky čemuž budeme mít velice drahej účet na prvních 6 měsíců zdarma a potom snad splníme podmínku pro zrušení poplatku za vedení. Účty v bance jsou tady naprosto nehorázně zpoplatněný – nejlevnější účet je za 7$/měsíčně a pokytuje vám pouze 12 transakcí zdarma! Potom je každá za dolar nebo tak nějak. Za 10$/měsíc můžete mít 30 transakcí a pak za 15$ neomezeně mnoho. Poplatek je anulován, pokud na účtě máte každej den v měsíci nějakou minimální sumu peněz, v případě našeho neomezenýho účtu to je 4000$.

Pěšky míříme dál na úřad, kde si chceme zařídit tzv. „SIN number“ bez kterýho tady nelze legálně pracovat a slouží pro odvádění daní. Navigujeme se podle Terčinejch map v mobilu a když už tam skoro jsme, nemůžeme hledanou budovu najít. Na mapě to vypadá jako blok budov s průchodem mezi nima, ale ve skutečnosti se to musí složitě obcházet, protože skrz nic nevede. Když už obejdeme všechno a zbejvaj restaurace, zamíříme k nejvyšší budově v okolí na chystáme se na recepci zeptat, protože úřad v okolí neni nikde k vidění. No a sotva vlezeme k recepci, vidíme kancelář, kterou potřebujem a stavíme se do fronty. Po chvíli čekání a diktování osobních údajů získáváme číslo a valíme na vlak, protože náš čeká poslednímu cíli dnešního dne, kterou je Ikea.

• 

• 

• 

Na místo tentokrát jedeme, protože Ikea je na druhý straně města. Poprvé tak zkoušíme kupovat lístky v automatu (90 minut jízdy = $3,40 = 60kč) a sedáme do vlaku/tramvaje. Vlak projíždí celý centrum (dohromady maj ve městě jenom dvě linky), kde staví často jako tramvaj a jede pomalu a mimo centrum zrychluje a jede funguje tak trochu jako nadzemní metro nebo příměstskej vlak. V centru je dokonce přeprava zdarma!

Vystupujeme někde u zastávky busů a nenacházíme žádný rozpisy, takže ani nevíme, jakym busem máme jet, natož abychom věděli, kdy pojede. Po zeptání nasedáme do busu a vezeme se tři zastávky. Vystupujeme mezi ohromnejma krychlema velkejch obchoďáků všude kolem nás a asi 15 minut jdeme k Ikei. Tam úspěšně kupujeme polštáře, rohožky do koupelny (jsou super levný, bereme rovnou dvě!), ručníky, set povlečení pro dva polštáře a jen jednu peřinu (bohužel pro mě) a různý další potřebný a levný věci, ochutnáváme vegetariánský jídlo za $5 a jdeme zpátky. Bereme to přes Walmart doufaje, že najdeme SIMku od Public Mobile, ale bohužel. Po nastoupení do busu nás překvapí, že pan řidič nám dává lístek bez placení s tim, že je to dobrý, že jsme turisti.

Den kvůli telefonům považuju jenom za částečnej úspěch.

V pátek ráno Terka běží na svůj první pohovor na práci, kterej má domluvenej přes známou sousedku, která v Calgary už nějakou dobu žije. Já se věnuju přestavování skříně, dodělání postele a úklidu. Po Terčině návratu jdeme zařídit účet v bance, přičemž aktivace platební karty dělá problémy, takže se vrátíme a jdeme se znovu zeptat na mobil u stánku v obchoďáku, kde by Public Mobile měli mít. Ochotní arabáši nebo indové zkoušej naše telefony, jestli budou v místních sítích fungovat. Půjčujou nám SIMku a ukazuje se, že náš telefon tady v Kanadě možná fungovat nebude. Nenecháváme si poradit, nekupujeme skvělou nabídku na poskytovatele, kterej prej určitě na 101% fungovat bude a jdeme dál s tím, že si ještě něco najdem na internetu.

Vracíme se do banky, kde aktivace karty stále nefunguje a ochotná indka už skoro nadává, když vyhazuje dvanáctou nefunkční kartu do koše. Meziřečí se s náma baví o všem možnym, dokonce si postěžuje na práci, že je únavná, nicméně lepší, nějaká práce než žádná. Nakonec se jí podaří karty zprovoznit, vkládáme na účet peníze a můžeme jít s klidnym srdcem domů.

Zatím jsme se s moc bílejma lidma nesetkali a pokaždý, když se nám poštěstí, tak si libujeme, jak je jim krásně rozumět. Ceny nás tady docela překvapujou, hlavně alternativní tarify, který nám nabízej, maj neprosto nehorázní rozvrstvení cen a služeb. U jednoho poskytovatele je například nejmenší množství dat 4GB (s tím bychom si vystačili celý rok), za což vypláznete $50 měsíčně = 800kč. Pokud nemáte koupený volný minuty (daný množství nebo neomezený), pak voláte za cenu asi 7kč za minut a navíc platíte i příchozí hovory! Po vyčerpání minut vám prostě službu volání deaktivujou a vy nevoláte. Pokud bychom chtěli něco na smlouvu, pak máme vzhledem k neexistující kreditní historii vysoký ceny, takže pro nás jsou vhodný pouze předplacený karty.

Večer jsme si uvařili první jídlo – hráškovou polívku. Doteď jsme existovali na vajíčkový pomazánce a jejich příšernejch chlebech. Na sobotu plánujeme pečený kuřecí stehna :).

V sobotu se konečně cejtim trochu použitelně, bohužel Terka spíš unaveněji, než předchozí dny. Vyrážíme na procházku do Nose Hill parku, kterej je kousek za barákem. Během cesty obdivujeme naše krásně zelené a udržované sousedství, svítí sluníčko a vypadá to tu velice přívětivě. Nose Hill park je ale spíš přírodní rezervace, takže se neseká a neudržuje – jde o takovou step s keříkama protkanou cestičkama a cyklostezkou. Najdete tam několik kopečků, ze kterejch sou fajn výhledy na město a jsou vidět dokonce Rocky Mountains. Při pohledu na Calgary z vejšky vám přijde, že žijete v lese. Velká hustota vzrostlejch stromů a zeleně obecně schová prakticky všechny domy a z lesa tak vykujuje pouze věžákový centrum. V parku je to jinak moc fajn, ostatní nás zdraví s úsměvem na tváři.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Vhledem k rostoucí únavě jdeme domů a těšíme se na kuře. Naše těšení ovšem oddálí fakt, že nevíme, jak spustit troubu. Podobnej problém máme i s mikrovnkou – obojí má tolik čudlíků a nastavení, že vůbec nevíme, co zvolit. Nakonec spouštíme kuře na 300° asi na hodinu a půl a doufáme, že všechno dobře dopadne. Naštěstí se potvrdí moje tušení, že půjde o stupně Farenheitovy, takže se nám kuře nevypařilo a měli jsme co jíst. Zbytek dne trávíme úklidem pokoje a našich věcí – konečně drhneme sprcháč, umyvadlo, vysáváme koberec a vyndaváme seschlou myš zpoza sušičky 🙂

mějte se fajn,

Patrik & Terka

• 

• 

• 

•