Spolubydlící

Terka ohledně našeho pátečního nočního dobrodružství:

Článek píšu v sobotu v poledne. Vzhledem k předchozí noci sem nemůžu nevložit intermezzo ohledně našich spolubydlících. Většinou se s nima vůbec nepotkáváme, protože odcházejí poměrně brzy ráno a vrací se okolo 9 večer. Včera jsme tu byli sami asi do 10, takže už v nás svitla naděje, že možná mohli jet na víkend domů! Omyl, jeden se tu objevil okolo 10 s nějakýma dalšíma lidma, okolo 11 odjeli.

V půl jedné přišel první budíček, vrátil se náš spolubydlící se svou přítelkyní. Ve tři následoval budíček další, tentokrát hlasitější a pořádnější, vrátil se totiž náš druhý spolubydlící s blíže nespecifikovatelným množstvím dalších lidí. První půlhodinu všichni cárali na záchod, pak se utišili až na nějakou osobu v obýváku, která si nahlas na mobilu pouštěla různá stupidní videa, taková ta s umělým smíchem v pozadí – o půl čtvrté ráno… Já jsem byla samozřejmě zvědavá a taky jsem přirozeně nemohla spát, proto jsem se vydala do kuchyně, dala si pár lžiček mandlového másla a řekla slečně, aby si video ztišila. Pak už byl klid, takže jsme všichni mohli zase spokojeně spát pár hodin. Přesněji zhruba do půl 9, když se někdo vydal na záchod. Patrikova poznámka na onu událost je bohužel nepublikovatelná, nicméně mě opravdu pobavila. Rozhodla jsem se vstát, stejně už jsem nemohla dál spát, a jít si udělat snídaní. Během toho jsem udělala průzkum po domě, zjistila jsem, že u nás na gauči spí jedna slečna, a že na chodbě se nachází šestery holčičí boty (když nepočítám své, kromě mě u nás žádná holka nebydlí) a troje klučíčí (máme dva sousedy). Pokud moje propočty souhlasí a nemáme tu někoho s nestandardním počtem končetin nebo hipíka, co rád chodí bosky, je tu právě o 7 lidí víc než by mělo! Při fotodokumentaci (bohužel nepovedené) bot na chodbě objevuji jednoho nocležníka přímo na koberci v rozestavěném pokoji. Přemýšlela jsem nad tím, že bych si ho vyfotila taky, ale bohužel se probudil a moje drzost ještě nedosáhla takové meze, abych to udělala s jeho vědomím, navíc nechci být zažalovaná a pak muset opustit zemi. Přecejenom nevím, jak tu na tom jsou s GDPR.

Vypozorovali jsme, že Kanaďani mají nejen časově posunutý den a noc, ale i vzorce chování. V noci po baráku dupou a baví se nahlas, ale jakmile nastane ráno a my jsme poblíž, cítí se trapně, chodí „velice nenápadně“ po špičkách, šeptají a chichotají se. Vzhledem k tomu, že nase oblíbené místo je u kuchyňského stolu, měli jsme dokonalý přehled o pohybu osob v našem domě. Hned ráno spolubydlící odvezl dvě osoby (kluka z koberce a holku z gauče), pak odjel druhý spolubydlící se svou přítelkyní (vypadá to, že alespoň ten je konzistentní a vodí si sem pouze jednu osobu, což bude do budoucna značně zjednodušovat naše pozorování). Asi hodinu poté se z jednoho pokoje doslova vyplížily další tři slečny a velice rychle zmizely. V tuto chvíli na chodbě zbývaly dvoje dámské boty o jejíchž majitelkách bohužel nemáme přehled, jen doufám, že patří přítelkyni našeho spolubydlícího a ne nějaké slečně, která v zápalu boje o útěk odešla bosa.

Update: zmýlila jsem se ve svých propočtech! Je 13:44 a vychází odtud další kluk! Vypadá to, že o víkendu musíme být ve střehu celé odpoledne, aby naše pozorování bylo naprosto přesné!

Patrik přidává čerstvý zážitky z pondělka:

Nejprve bych chtěl říct, že fakt miluju spolubydlícího Paytona. Sice občas telefonuje a občas přijede pozdě domů, ale obyčejně v nocí spí a tím získává moje sympatie. Není tomu ovšem tak s „džejdnem“… Ten má velice prazvláštní denní režim, kterej nám zatim úspěšně drásá nervy. Od pátku naštěstí další autobus kamarádů nepřivedl, ale zato nás každou noc úspěšně budí v dobách, kdy bychom nedělali nic raději, než tvrdě spali.

Zrovna dneska (pondělí->úterý) byla jedna z těch nocí – Payton tady měl kamaráda a pařili na playstationu (přibyla nám jedna asi dvoumetrová plazma v obejváku) asi do půl desátý, pak seznali, že už toho maj dost, kámoš odjel a Payton se odebrall do pokoje a spát (řikám, sympaťák). Věděli jsme, že „džejdn“ je taky v domě, ale nevěděli jsme o jeho prezenci už nějakou dobu, tak nám svitla naděje, že by konečně mohl třeba taky spát jako normální člověk a mohli bychom mít první klidnou příjemnou noc.

Mýlka na naší straně se projevila okolo 1:30, kdy se nad našema hlavama rozhodl přešlapovat ze strany na stranu a pouštět na zem nějaký věci. Co mu na to říct, žejo… Nedupe, něco si prostě dělá v pokoji… Takže to necháváme plavat a já se špuntama opět usínám doufaje, že ze zbylý noci ještě vytěžim trochu tvrdýho spánku.

Z mojí druhý mýlky mě vyvedl v pravdu nějakej rozhovor v PĚT ráno! Za chvíli jsme oba vzhůru a koukáme na sebe a kroutíme hlavama. To už mi nedá a jdu nahoru a chystám se mu laskavě sdělit, že pouštět si nějakej horor nahlas v pět ráno fakt neni v pořádku. Mojí připravovanou frázi ovšem na kopytech roznesou dveře, který zůstavaj zavřený, neboť z pokoje nikdo nereaguje. Klepu opakovaně, zkoušim volat jméno a jediný, co mi brání v dělání vetšího bordelu je to, že nechci ještě vzbudit Paytona. Vracim se s neúspěchem zpátky za Terkou a dáváme hlavy dohromady. Po poradě seznáváme, že buď se rozloučíme se zbytkem spánku, nebo s televizí, takže jdu nahoru znova s novym odhodláním. Klepu na dveře, volám jméno… nic. Takže otevírám dveře, zjišťuju, že „džejdn“ bezpečně setrvává v bezvědomí, hledám čudlík na televizi – neúspěšně – nacházim dálkový ovládání, vypínám televizi a jdu spát. Doteď jsem nepřišel na to, jak se to mohlo stát – ten vůl se v noci asi probral a jako účinnej večerníček si pustil nahlas televizi. (Později v posteli jsem přemítal, jestli třeba neni v nemocnej a tedy v silnějšim bezvědomí, než sem původně myslel. Nevzal jsem si totiž s sebou nahoru brejle, takže sem ho pořádně neviděl, jenom sem zaznamenal, že se trochu zahejbal. K tomu sem si přidal jeho večerní kašlání, posmrkávání a to, že se neprobral ani po mym příchodu a oslovení, a tak sem se trochu bál, že budu za blbečka, kterej někomu v naštvání jenom došel vypnout televizi puštěnou k umírání…)

Před chvíli jsme se mu snažili vysvětlit, že v noci rádi spíme a že televize v pět ráno neni OK. Povídal, že se pokusí bejt víc potichu, tak uvidíme…

Terka & Patrik