Přišel jsem k ní (skoro) jako slepej k houslím

Od novýho tejdne jsem zase úpěnlivě sháněl práci (stejně sem najednou neměl co dělat, když Terka najednou zmizela v restauraci…). Přes víkend jsme našli firmy, co nabízej práci na internetu a v pondělí že místo posílání žádostí online budu volat přímo jim a třeba to bude lepší. Nebylo… Když mi do sluchátka neodpověděl automat pro zákazníky, tak se volání vůbec nezdařilo. Nakonec jsem zase akorát rozeslal hromadu internetovejch žádostí a dovolal jsem se na dvě místa, kam jsem v úterý plánoval donýst CV. Jedno z toho byla pozice skladníka a druhý v obchodě s lyžema s snowboardama.

V úterý sem teda vyrazil rozdávat životopisy na ty dvě domluvený místa a po cestě jsem se zastavil ještě v outdoorovym šopu v centru, kde maj u nějaký lezecký věci, takže bych aspoň prodával něco, čemu rozumim. Tam jsem byl ovšem, opět, přesměřován na internet, že sice budou nabírat, ale že to všechno bude řízený přes internet. Druhá zastávka byla v onom obchodě s lyžema, kde jsem teda čekal něco víc, než jenom předání CV, vyplnění formuláře a už tak známou frázi „když se budete hodit, tak se vám ozvem“. Takže jedu na svojí poslední štaci skoro k letišti do sladu Macrone. Tam mě s úsměvem přivítala velice milá starší paní, popovídala si se mnou a vypadalo to, že jsme si byli sympatičtí docela navzájem. Skončilo to tim, že mi dá do konce týdne vědět, až se probere všema respondentama, nicméně jsem jedinej, kdo zavolal a přišel, takže mám plus. Práce by to byla za minimálku bez jakejchkoli možností zlepšení a ještě k tomu relativně kus cesty. Ale byla by to práce…

Ze skladu jsem spěchal naproti Terce (která měla mít volno celej den, ale nakonec byla na polední směnu v práci), sešli jsme se doma, dali oběd a vyrazili na univerzitu vyvěšovat letáky na doučování matiky a fyziky. Univerzita nás kdovíjak neoslovila – lidí tady bylo hodně, všech možnejch tvarů a barev (troufám si říct, že běloši nebyli ani relativní většinou) a já jsem byl najednou fakt rád, že jsem mohl studovat v Čechách. Překvapivě nebylo nejtěžší najít nástěnky ve správnejch budovách, ale špendlíky, kterejma bychom na nástěnky plakátky připíchli. Nakonec jsme asi tři našli a zbytek už vyřešila naše inženýrská intuice a recyklace sešívačkovejch sponek, který na nástěnkách zůstávali po ostatních. Nakonec jsme shledali, že tahle škola kdovíjakou úroveň mít nebude, ani jsme nenašli katedru fyziky. Nicméně plakátky jsme rozvěšeli, tak uvidíme, kdo se chytne na udičku…

Dneska jsem osiřel zcela a nezbejvalo mi nic lepšího, než sednout na kolo a jezdit po nejbližších obchodních centrech a hledat obchod vhodnej mojí kvalifikace (nebo aspoň temperamentu…). V jednom obchoďáku budou najímat do velkýho obchodu s elektronikou (něco jako Electroworld u nás) zhruba v půlce října, ale opět je všechno online, takže si nedělám vůbec žádný naděje.

Druhej obchoďák skrejval asi 5 šopů s outdoorovym vybavenim, takže jsem je vzal pěkně postupně. Ve dvou jsem zanechal životopis a poslechl si onu ohranou frázi „jestli se budete hodit, tak se vám ozveme“ a v dalších buď dělaj všechno online anebo nebudou příjímat. Takže jsem svěsil ocas a mašíroval z obchodu zase ven. A jak tak jedu na kole kolem obchodu a vidim, že tam něco dělaj na stavbě, řikám si, že by mohla štěstěna kápnout aspoň tady.

Tak pokládám kolo a jdu se zeptat prvního opřenýho dělňase. Ten hned odpovídá, že tam dělá hromada firem a ti co pod nim klečeli a dělali ventilaci, tak že zrovna řikali, že by se jim někdo hodil. Anebo že prej možná ještě zedníci.. Inu po chvíli čekání se je pro mě vydal hledat a za pár minut se vrací, že za chvíli přijde někdo od zedníků, přičemž ten někdo kráčí přímo za nim a rovnou se mě ptá, jestli hledám práci. Jasně že hledám! Prej odkud jsem – řiká, že z Čech. Když v tom se otočí a volá na kolegu „hele, on je z Česka!“. A v tom přichází pán okolo 60ti let, zdraví „ahoj“ a zjišťuju, že je to Petr a že je z Prahy 8, Libeň a kolega je zřejmě jeho syn. No, sumasumárum zejtra v 7:30 začínám, uvidíme, co z toho bude. Chlapi dělaj obklady kamenem a zdi a řikali, že maj práce dost na dva měsíce, tak doufám, že se uchytim. Vlastně nejvíc doufám v to, že bude možný pracovat víc něž 8 hodin denně a že třeba dostanu víc, než minimálku.

O víkendu podáme info o vývoji, zatim zdravíme,

Patrik & Terka