Ups, mám průser!

Je načase podat zprávu o našem pracovním i nepracovním životě. Člověk by si myslel, že nebudeme mít skoro co napsat, vzhledem k tomu, že už přes týden pilně pracujeme, já ale věřím, že se pár věcí od minulého příspěvku nastřádalo. Poznámka redakce: je 8:44 ráno, mrznu v kuchyni, mám za sebou každodenní lekci Čínštiny, pouštím si zlatý český písničky do sluchátek a vedle v nedodělaném pokoji opět skvótují nějaké dvě existence. Ano, původně jsem si písničky pustila nahlas, nakonec jsem ale usoudila, že by si víc mohli užívat můj zpěv než originál (se sluchátkama na uších zním určitě super!).

Nejdříve si popišme naši denní rutinu, kterou jsme tento týden započali. Ráno vstáváme v 6 hodin, Patrik se fyzicky připravuje do práce a já mu jako položena v domácnosti připravuju snídani a balím svačinu. Spolu se najíme, uklidím v kuchyni a vyprovázím Patrika ke dveřím (to jsem ale hodná, že?). Pak si sednu k počítači a dělám svou ranní lekci Čínštiny nebo si sprchuju vlasy, aby mi uschly, než se vydám do práce (nemám fén). Vycházím zhruba v 9:20 z domu, skoro hodinu předtím, než mi začíná šichta. Místní doprava není moc spolehlivá, takže chci mít nějakou rezervu, abych nepřijela pozdě, to by Japonci nemuseli přežít.. nebo já…

V práci začínám v 10:30, zametám, vytírám, uklízím záchody, což mi zabere celou hodinu až do otevíračky v 11:30. Končím ve 13:30, odcházím do knihovny v luxusním místním YMCA (Young Men‘s Christian Association – tedy mladí křesťani) centru, kde je mimo jiné obrovská posilka, kluziště, bazén a basketové tělocvičny (bohužel za poplatek 75 dolarů měsíčně, takže pro mě nedosažitelné). V knihovně vytahuju čtečku s japonskou učebnicí a dělám zase „něco prospěšného“ pro sebe. V pět mi začíná odpolední šichta, kterou končím obvykle něco po osmé. Další týden snad začnu dostávat i dýžka a dělat delší šichty, abych si něco vydělala. Pokud nevydělám, budu si hledat lepší práci. Večer bohužel stíhám pozdější autobus a vracím se domů před půl desátou, takže můžeme jít akorát tak spát.

Pozn. možná se vám zdá, že moje dnešní vyprávění je dost suché, nebojte, k zajímavějším událostem se dostanu později, navíc dnešní spánek odhaduju tak na 4 hodiny čistého času.

Bohužel se nemůžu nezmínit o našem spolubydlícím. Než tak učiním, mám tu pro naše čtenářstvo menší kvíz:

Prohlédněte si tuto fotografii a hádejte, co se asi tak stalo:

1. Patrik byl agresivní, protože jsme se pohádali
2. Stěhovali jsme nábytek a vrazili jsme do stěny
3. Mírně mě vytočil náš spolubydlící svým neohleduplným chováním v noci a já jsem v amoku praštila pěstí do stěny
4. Patrik se porval s naším spolubydlícím a v zápalu boje vrazili do stěny
5. V noci jsem šla na záchod a narazila hlavou do stěny.

Hm, další možnosti asi nevymyslím… Světe div se, správná odpověď je za c), mám průser, sbohem našemu damage depositu (kauci)!

Ale pěkně popořadě!

Velice nás fascinuje denní (respektive noční) režim našeho spolubydlícího Džejdna. Obvykle se doma objeví okolo 10, často s nějakou návštěvou. Pak nás v několikahodinových intervalech pravidelně budí hlasitým hovorem, televizí, nebo chozením po domě. Často se v noci sbalí a odjíždí pryč, vrací se zhruba něco před 6 ráno. Kdy spí a jak zvládá chodit na tréninky a do školy pro nás stále zůstává záhadou.

Včera v noci to bylo zase divočejší, Džejdn si přivedl přítelkyni. Nejdřív nás ve 2 ráno vzbudili tím, že si nahlas povídali, za chvíli šli ulovit něco k jídlu do kuchyně a nakonec asi o půl čtvrté ráno odjeli pryč. Dneska v noci se tu Džejdn objevil už v 1 ráno! a to se dvěma kamarádkama. Samozřejmě se nijak nesnažili mluvit aspoň trochu potichu a my jsme byli úplně probraní asi po 2 hodinách našeho drahocenného spánku. Což nás samozřejmě trochu naštvalo… Řešili jsme, jestli tam za nima zajít, já jsem toho názoru, že to stejně nepomůže, protože nám to za chvíli bude Džejdn akorát dělat naschvál. Patrik se rozhodl zajít si aspoň na záchod, ale to neměl dělat! Ve mně vykvasil všechen nahromaděný vztek na Džejdna a nezbylo nic jiného než ho ventilovat. Bohužel jsem neměla po ruce kromě naší stěny nic jiného, do čeho bych mohla praštit. Narvala jsem to krásně vší silou pěstí do stěny, která to, jak se dalo předvídat, ale já jsem nepředvídala, nevydržela a vytvořila se tam „menší“ dírka. Pak moje naštvání opadlo a šla jsem zaklepak k Džejdnovi do pokoje a požádat ho, jestli by nemohl být trochu potišeji, protože musíme kvůli Patrikově práci vstávat v 6 ráno. Na to začal argumentovat tím, že dnes slaví narozeniny. Nakonec nahoru vypochodoval i Patrik, kterého prosím o komentář.

Patrik…
Bohužel, jak tomu tak bejvá, tak když už se člověk klepe vzteky a v žilách proudí adrenalin, nebejvá nejlepšim řečníkem, politikem a nepřemejšlí. Džejdnovi jsem tak zvládnul akorát říct, že jsou mi jeho narozeniny ukradený a že mu kamarádky měly přijít popřát přes den. Argumentoval, že platí nájem a může si dělat co chce, na čež mě nenapadlo než říct, že jeho dvě krasavice nic neplatí a že maj teda odejít. Ptal jsem se, jestli vědi, kolik je hodin a jestli musí mluvit tak nahlas, obrátil, že přece nebude svejm hostům řikat, aby mluvili potichu. Největší hloupost kterou řekl, jsem mu bohužel nedokázal vrátit zpátky – prej jsme dopředu vědeli, že tady budem bydlet se dvěma 19ti letejma teenagerama a měli jsme to očekávat. To, že on se naopak nastěhoval do baráku, kde bydlí dospělí a pracující lidi jsem si uvědomil až druhej den ráno, kdy mi tep klesl pod 90 za minutu. Sumasumárum jsme se pohádali, Džejdn mě poslal do oněch krajin a (jak má bohužel pravdu) řekl, že s tim nemůžeme nic dělat.

Jeho chování mělo ještě dojezd – aby slečnám předvedl, jak si z nás nic nedělá, naschvál opakovaně pustil něco na zem, aby nám pěkně bušil nad hlavou a cca po hodině od hádky sednul do auta a do oken nám pár minut svítil dálkovkama, což jsem kvitoval, protože aspoň nebyl v domě a proti světlu se brání relativně jednoduše.
…Patrik končí

Z celého incidentu jsme byli mírně otřesení, hrozně nás frustrovalo to, že nás někdo okrádá svou bezohledností o spánek a my s tím nemůžeme nic dělat. Patrik má u mě plus za to, že se na mě vůbec nezlobil kvůli mému testování pevnosti zdí. Byl v pořádně nabuzené náladě a říkal, že ho přinejhorším zmlátí, až trochu posílí v práci. Já jsem mu to zakázala, protože si nejsem jistá, jak moc chrchlací nemoc, kterou ted náš spolubydlící má, zeslabila jeho konstituci zocelenou několikaletým tréninkem amerického fotbalu. Taky nechci, aby si navzájem něco udělali, hlavně pokud jde o zuby, vzhledem k tomu, že zubaři tu jsou neskutečně drazí a Patrik si sebou nevzal chránič na zuby. Dál se taky bojím toho, že zatímco by se naši zápasníci váleli v tratolišti krve, já bych z našeho domu mohla v záchvatu amoku udělat cedník. V každém případě bychom nejspíš museli opustit zemi, protože bychom se nedoplatili anebo by nás chtěli zavřít…

Když naši hoteloví hosté ráno odcházeli, opět se tu nenápadně plížili po domě a super šeptali…

Tolik od Terky, Patrika čeká psaní článku někdy v blízký době, zatím zdravíme do domoviny,

Terka & Patrik