Nestíhám nestačím, vůbec nic už nesvačím

Možná to má bejt obráceně, protožé já svačim, ale nestačim, ale to je jedno. Článek se mi podařilo postnout až ve čtvrtek, protože víkend byl díky jednomu pracovnímu dni fakt krátkej a neměl jsem na psaní náladu ani energii. A psát to po večerech taky neni žádná hitparáda, navíc když si člověk neustále na něco vzpomíná a článek se nafukuje a nafukuje. No a jelikož se toho od pondělí stihlo stát docela dost, rozhodl jsem se to roztrhnout na dva kusy a tady vám teda servíruju ten druhej kus.

Dneska sem v práci poprvé zažil nepříjemnej vliv počasí a musim říct, že práce venku neni žádnej med, pokud nesvítí krásně sluníčko. Vlastně jsem toho měl dneska tak akorát dost – od rána bylo ošklivo, v Calgary pršelo, takže jsme všichni jeli kus severně, kde se pracovat dalo. Cestou tam mě vzal Petr, takže jsme pohli pokecat a je to dost zajímavej týpek – už 21 let jezdí v zimě na 3 měsíce do Kostariky, kde to považuje za svůj druhej domov. Taky kroutil hlavou nad tim, že nejsem ani Slávista ani Sparťan, ale to bych odbíhal…

Přijel jsem na stavbu a začal jsem pracovat tak rychle, že jsem ani nestihl uklidit tašku a na mobilu se v aplikaci nahlásit, jakože pracuju (používáme takový digitální píchačky). U zdi stálo šest zedníků a já začal jako jedinej pomocník. Naštěstí se mi povedlo udusit míchačku až potom, co všichni svůj příděl malty dostali. Nakonec přibyl jako pomocník ještě Andrew, ale ani tak jsem se celej nezastavil. Postupně se zhoršovalo počasí, hodně foukalo a nakonec začalo pršet. Půlku dne sem házel 36kg pytle do vejšky ramen na míchačku a pak ten sajrajt dejchal a měl toho plný oči, protože foukalo jako blázen. Jak začínalo pršet, člověk nabaloval stále větší vrstvy bláta a z jemnýho prachu všude na mě se pomalu ale jistě stávala mazlavá vrstva malty. Nakonec jsem skončil celej příšerně špinavej a mokrej od neustálýho mití a nošení kýblů, docela unavenej a ačkoli jsem měl všechny vrstvy oblečení, včetně částečně nepromokavý goratexový větrovky, kterou jsme koupili speciálně do práce za $10, dávala se do mě docela zima. Teď ani pořádně nemám kde to oblečení vysušit, protože do sušičky ho dát nemůžu a v pokoji je zima a relativně vlko, protože tady celej den mírně pršelo. Už se těšim, jak se do toho budu zejtra oblíkat… Jediná záchrana bylo to, že mě Tomas vzal autem až před barák a v autě pořádně topil.

• 

• 

Tolik k lamentování hajzlbáby na konfereni astrofyziků, co tim chci říct je, že práce v teple anebo aspoň mimo živly má něco do sebe. Popojeďme…

Začněme těma pozitivníma věcma – díra ve zdi byla zadělána, třikrát hurá! Dean (the Painter), kterej pro Brocka dodělává tu místnost, kam se chystá odstěhovat Džejdn, vtipkoval, že si za takovýhle díry obyčejně účtuje $80. Brockovi jsem o našich problémech s Džejdnem povídal, vypadal docela překvapeně. Oba doufáme (respektive všichni tři), že se to zlepší, až se přestěhuje do jiný místnosti.

Stůl se dvěma židlema jsme ve středu úspěšně přivezli, takže teď máme kam odkládat počítače a kam si sednout a nemusíme už sedávat na zemi. To, že ten stůl byl zadarmo (za odvoz) je vlastně docela komický…

Tetrísek by dneska měl přinést první vejplatu, tak sem zvědavej. Prej by i s dýžkama mohla dostávat tak $1000/14 dní, což by nakonec bylo docela dost fajn, rozhodně za míň jak 40 hodin práce týdně.

No a teď ty zásadnější věci – Tomas radil, že tady se do práce člověk musí asertivně protelefonovat, takže jsem se rozhodl, že se znova připomenu tomu jedinýmu týpkovi, co mi na sebe dal kontakt a to do firmy Rosen Group na pozici datovýho analytika. A ejhle, odpověděl, že by se mnou chtěl udělat krátkej rozhovor po telefonu, takže jsem dneska v jednu chvíli musel odhodit kýble, vzal telefon a šel si povídat na svůj první „pohovor“. Vzhledem k tomu, že jsem se snažil nepodcenit přípravu, tak jsem včera hledal, co Rosen Group dělá a zjistil jsem, že to je docela velký zvíře se Švýcarskejma kořenama, zabejvající se detekcí poškození a opotřebení v například ropnejch potrubích. Jde o světovýho lídra v oblasti vývoje a nabídky produktů a operuje ve 120 zemích světa. Snažil jsem se v telefonátu našroubovat sebe na tuhle pozici co nejlíp, jak jsem zrovna dovedl, a pak jsem asi udělal trochu chybu s podceněnim svýho očekávanýho finančního ohodnocení, tak uvidíme, co se bude dít. Prej mě kdyžtak zavolaj na další kolo…

No a další věc je, že jsem teď volal Loganovi, kterej se na mě prej ptal Brocka a mluvili jsme o něm s Brockem při cestě pro stůl. A Logan povídá, že mě klidně zaměstná přes celou zimu na plnej úvazek s možnejma přesčasama za $19/hod (což je o 60centů víc, než mám teď), ale potřebuje, abych začal v pondělí). Takže teď mám co rozmejšlet a vymejšlet, do zejtra to bude muset nějak dopadnout. Napsal jsem Davovi, že mám takovouhle nabídku a jestli je nějaká šance stabilní práce přes zimu i u nich, a prej dá vědět zejtra, až se poradí s Lukem. Musim říct, že tuhle partu lidí by se mi fakt nechtělo opouštět, jsou šíleně fajn a dneska na stavbě si mě všichni moc pochvalovani, Mathias se mě zřejmě už opakovaně snažil vychválit i Davovi samotnýmu. Hrozně dobře se mi s těma chlapama pracuje a je vidět, že jsou solidní. Navíc mám ty 30+kg zátěže jako dobrou posilku. K tomu se čim dál tim víc bavim s Tomasem a doufám, že tady z něho a jeho ženy budeme mít nějaký kámoše. Jelikož je to Němec, tak aspoň neni tak povrchní jako Kanaďani a člověk s nim víc ví, na čem stojí. Taky má spoustu zkušeností s životem v Kanadě, který velice ochotně předává. Nerad bych takovýhle pracovní prostředí vyměnil za kolektiv individuí, který třeba budou brát drogy, nebo nevim co – a jakože toho je docela velký riziko. Ačkoli Logan sám vypadá velice solidně, nevim, koho bude zaměstnávat… Na druhou stranu u Logana by práce byla stále na stejnym místě, mimo vliv příroních živlů a dostanu se tam autobusem za půl hoďky. I tak doufám, že by pro mě Dave s Lukem našli práci i přes zimu a mohl bych zůstat u lidí, který už znám…

No a teď už jen pár míň závažnejch věcí, který se jako střípky nepropracovali do minulýho blogu. Ohledně spolubydlících mě trochu štve, že po sobě nechávaj docela bordel v kuchyni a obecně jsme my ti jediní, kteří tady uklízej, mejou sporák, vynášej odpadky a dbaj na vývoz popelnic. Kromě toho je ani nezajímá, že jim třeba protejká kohoutek od sprchy a řešit to a jít k nim do koupelny musela Terka. Nicméně je třeba říct, že pyramida osobních priorit má jako základ spánek, jídlo a bezpečí, takže dokud mě nenechaj spát, tak tyhle věci asi neberu jako zásadní.

Narazili jsme na super obchod – Dollarama – kde měli strašně moc věcí za supernízký ceny. Konečně jsme tak získali například nějaký papuče na doma, ačkoli jenom pro Terku, protože na mojí nohu neměli. Kromě toho jsme si koupili velký dřevěný prkýnko, misku a další potřebnosti nebo užitečnosti.

Překvapil nás tady způsob doručování věcí – objednal jsem si proteiny z Amazonu a doručení proběhlo tak, že Terka krabici našla před vchodem u baráku. Už se nám to stalo dvakrát – předpokládám, že to tak bude zvykem, protože když jsem se byl zeptat na kytaru v obchodě, tak mě ubezpečovali, že mi jí určitě za dveřma nenechaj…

Nevim, jestli jsme zmiňovali naše trable se skvělym spořícim účtem zdarma. Je na něm měsíční úrok 0.25% po dobu prvních šesti měsíců, což by nám mohlo celkem pár desítek dolarů třeba přinést. Nicméně je na něm pouze jeden pohyb měsíčně zdarma, jakejkoli další je zpoplatněnej $1,50. Po chvíli používání našeho účtu jsme si na internetovym bankovnictví všimli, že máme naúčtovanejch $6 za poplatky a že to souvisí s bezkontaktnim placenim kartou v obchodě, při kterym nedáváte na výběr, z jakýho účtu se má položka strhnout. Zdá se tedy, že na mojí kartě bylo automaticky nastavenej ten zpoplatněnej účet, což nás dost nakrklo, protože nás pani v bance ubezpečovala, že je zcela zdarma!! Došli jsme si postěžovat do banky, kde nám teda všechno přenastavili a naštěstí i peníze za poplatky vrátili (dovedete si něco takovýho představit v Čechách?) No a teď nás štve znova, protože jsme si mysleli, že máme dost peněz na tom účtu bez poplatků, nicméně chyba lávky – šek, kterej jsem načetl přes mobilní aplikaci ještě nějak neni uznanej nebo co – sice mi to ukazuje aktuální zůstatek jako ten navýšenej o vejplatu, ale disponzibilní je stále nezměněnej. A tedy Terka musela platit mhd kupony s poplatkem navíc. Trošku mě tady ty bankovní systémy štvou…

No, tak to jsou asi všechny nejžhavější novinky, mejte se fajnově,

Patrik & Terka