Wendy‘s a Lake Louis

Minulej výkend byl nabitej zážitkama. Na neděli jsme byli dohodnutí s Tomasem a jeho ženou Lucy, že s nima pojedeme k jezeru Louis, kousek od Banffu. Sobota byla tedy jedinym volnym dnem na přípravu všeho nutnýho včetně vaření jídla na moje obědy a jelikož už nezbyl čas na jiný vaření a konečně jsme chtěli ochutnat nějakou správnou americkou kuchyni, aneb využili jsme nejlepší slevový kupónky a šli jsme ochutnat burger do Wendy‘s.

Burgery byly díky slevě za polovic, takže chutnali o to líp. Každej jsme si dali jeden velkej burger, kterej měl dvojitý maso, slaninu a sýr, byl trošku sušší ale jinak fajn. Vzhledem k našemu nedostatečnýmu nasycení jsme se ale rozhodli, že si napůl dáme ještě jeden burger za polovic – nějakej menší, se salátkem a drezingem, takže byl šťanvatější. Dohromady bych řekl, že jídlo za tu cenu nebylo tak špatný, vlastně nás ten větší burger stál míň jak BigMac v Čechách. Já bych samozřejmě potřeboval větší porce, ale to je můj stálej problém. Připočtěme k jídlu ovšem takovou američtější atmosféru, kterou fastfood nabízel a vlastně to byl docela dobrej zážitek.

V neděli jsme museli vstávat brzo ráno, protože nás Tomas měl vyzvednout už v osm ráno, abychom přijeli aspoň trochu včas a měli šanci zaparkovat (cesta trvá něco málo přes dvě hodiny). Předpověď hlásila zimu, připravovali jsme se na -1°C přes den a Tomas varoval, že minule bylo u jezera docela větrno, takže jsme se navlíkli, co to šlo. Chvíli po osmý nás naložili do auta a jelo se.

Už z auta jsme mohli v dálce před náma obdivovat zasněžený vrcholky hor, který se postupně přibližovaly a rostly všude kolem nás. První zastávka byla u jezera s výhledem na cementárnu. Druhá byla až u turistickýho centra, bohužel ovšem po naší neúspěšný smyčce nahoru okolo všech (už plnejch) parkovišť, odkud jsme byli otočeni a navráceni zpět. V centru jsme dostali mapku a info, kam máme přeparkovat ke stanovišti autobusů, který nás vyvezou a dovezou až k jezeru. Autobusy jezdily co 15 minut a za jejich neschopnost zorganizovat lepší parkovací prostory jsme museli platit za svezení $4. Jako pozitivum ovšem hodnotim fakt, že jsme jeli echtovnim školnim autobusem, takže víme, v jaký herce se tady vozí děti.

U jezera jsme nakonec byli asi ve 12 a byli jsme limitovaní pouze faktem, že poslední autobus dolů pojede v 17:40. Nicméně pět hodin bylo víc než dost na to, abychom ušli okruh, kterej jsme s T*** objevili a chtěli ho projít – šlo o cestu kolem jezera Louis, kousek do kopečka k Tea Housu a pak zpátky okolo jezera Agnes. Celý to mělo bejt asi 15km, převýšení tak 400m, takže pohoda. Jenže to jsme tak úplně nevěděli, že Lucy strašně ráda fotí a naše tempo tedy nebylo ani zdaleka průměrný (měřeno vůči obvyklý rychlosti naší chůze, oproti ostatním návštěvníkům jsme byli možná trochu nadprůměrný). Okolo jezera vedla příjemná pěšinka a vzhledem k tomu, že svítilo sluníčko, tak jsme za chvíli sundavali vrstvy a šli skoro v tričku.

Samotný jezero bylo nádherný, ledový a u parkoviště obležený turistama. Ta, jejíž jméno nesmíme vyslovit někde na internetech četla, že jde o nejfotografovanější jezero na světě. Podél jezera ovšem lidu ubejvalo a nakonec nám turisti okolo zážitky vůbec nekazili. K Tea Housu jsme dorazili asi ve tři odpoledne, dali si sváču, vymrzli na silnym větru, nafotili okolí a nabaleni do všeho oblečení (najednou jsme za něj byli rádi) vyrazili zpátky dolů. I přesto, že jsme nakonec jezero Agnes vynechali, jsme byli všichni docela zničený a unavený. Poslední zajímavost nastala po cestě zpátky, kdy jsme zastavili vedle dalších aut stojících v odstavnym pruhu na dálnici, atraktováni nenadálým rozruchem. A ejhle, za plotem se tam pásl ohromnej jelen wapiti, zde známý jako „elk“, na kterýho si Logan a Brock brousí zuby. Bohužel pro nás, než jsem stihl vyrobit dobrou fotku, se do řady aut postavili nějaký rangeři a začali nás rozhánět. Kousek dál jsme ještě udělali pár prima fotek se Třema Sestrama při západu slunce a pak už jsme jeli až dom.

Víc prozradí foto, tak si ho pořádně prohlídněte a záviďte,

PaT