SitRep

“A report on the current military situation in a particular area.”

Ahojte milý čtenáři! Jistě jste si všimli, že jsme se přes tři týdny neozvali a někteří z vás se již začali obávat o naše zdraví (čehož si vážíme :)) Věřte, že jsme měli opravdu napilno a pokusíme se všechno poctivě dohnat v průběhu příštích pár dní. Než přijde kompletní výprava všech historek a podrobností, připravte si prosím chuťový buňky následujícím předkrmem 🙂

Při pohledu na blog mi přijde až neuvěřitelný, kolik toho vlastně nevíte (teda hlavně ti z vás, kteří si s námi pravidelně o víkendu nevoláte). První týden až dva po Thanksgiving Day jsem se snažil svůj čas věnovat přípravě na lov jelena. Tenhle šílenej, a od Brocka původně možná ani ne-vážně myšlenej nápad, se díky práci u Logana (vášnivýho lovce) postupně počínal krystalizovat v konkrétní podobu tím, že jsem si zaplatil online kurz, abych získal potřebný vzdělání a certifikaci, potřebnou ke koupi povolenky na zvěř a mimojiné k tomu, abych mohl po lese nosit pušku. Můj volnej čas tak přes mojí nevůli (protože některý kapitoly se mi fakt nelíbily), putoval do procházení studijního materiálu a vytváření jeho kopie coby taháku ve formě fotek a později taky screenshotů.

Samozřejmě, že kurz není všechno, takže jsme s Loganem byli testovat zbraně a moje střelecký schopnosti, abychom ustanovili, jestli jelena vůbec trefim. Až na drobná zranění a novou zkušenost se zatím nejsilnější zbraní, co jsem kdy v ruce držel proběhlo všechno hladce a mám zelenou. No a nakonec proběhl už první pokus o to něco ulovit, nicméně zatím bez úspěchu a taky bez výstřelu. Další pokus mě čeká v sobotu. Více v separátním článku 🙂

Hned po dodělání kurzu nám další čas sebral náš novej přírůstek do rodiny – auto. Po pár promluvách s Loganem jsem domů přinesl moudrost starších a přesvědčil T***, že by nám auto koupený dřív mohlo výrazně zpříjemnit život, ušetřit čas a umožnit rozšířit si obzory zážitků, který jsou nám v Calgary k dispozici. Auto jsme vybrali relativně rychle a pro mě i trochu dramaticky. Už to vypadalo, že si budem hvízdat, jenže pak přišel problém jménem pojištění, kterej nás na víc jak dva tejdny zastavil, protože vyřizování je pro nás jaksi časově těžko zvladatelný, když jediný volno má Terka o víkendu a v úterý odpoledne. Pojištění jsme nakonec koupili teprve v úterý před dvěma dny tj. bezmála tři týdny po zaplacení auta a to za cenu, která nám hrubě protočila panenky. Včera jsme si chtěli udělat tu radost a dojít auto registrovat, abychom ho konečně mohli vzít na vejlet do servisu na výměnu gum, nicméně paní u přepážky nás poslala domů, protože se jí nelíbil škrtanec na formuláři, začež jsem jí chtěl na místě rozkousat vzteky. Doufám, že si s radostí počtete jeden speciální článek věnovanej celýmu autovýmu dobrodružství…

Zdálo by se, že by to skoro stačilo, jenže někdo by mohl namítnout, že přece ještě máme víkendy a o nich můžeme psát jako mourovatý, žejo! Jenže to jsme den po nákupu auta (tedy v něděli 27.11.) měli doma na návštěvě Tomase s Lucy a snažili jsme se jim připravit co nejchutnější verzi nějakýho klasickýho českýho jídla. Nakonec jsme servírovali hovězí guláš s kynutym knedlíkem, ke kterýmu jsme za barákem sehnali poctivou českou Plzňičku. Příprava nám zabrala tu druhou půlku soboty, kdy jsme nekupovali auto a první půlku neděle, kdy jsme neseděli u stolu a nesocializovali se.

Jako revanž jsme byli o týden později pozváni na oslavu narozenin, kterou pro Lucy uspořádali její kamarádi, takže jsme poseděli s pár jihomaričanama v pěknym apartmentu s výhledem na downtown a v plánu bylo jít s nima ještě tancovat do baru, jenže my jsme nakonec raději zvolili variantu „jít domů a spát“, abychom si odpočali. Krátkýmu vyprávění zážitků z našeho sociálního počínání bychom taky měli věnovat aspoň půlčlánek.

Samozřejmě, že bude nějaký vyprávění o tom, jak se nám daří v práci, přičemž já doložim fotodokumentaci toho, jak se staví Kanadskej sen. V rámci posledních dní jsem opakovaně děkoval svýmu „pozadí“ = backgroundu coby matematickej fyzik, protože jsem stěhoval metráky hlíny z děr na hromady a zase zpět. Vlastně jsem byl fakt vděčnej za to, že mě s lopatou naučil zacházet už táta se slovy (který si sice přesně nepamatuju, ale dovedu si je živě představit) „Umět pracovat s lopatou se ti nikdy neztratí.“ Kromě toho, že mě z toho házení začaly bolet záda, až mě v nich jeden den v práci prasklo a já šel na všechny čtyři, jsem si od Dana (majitele domu, na kterym pracujem) vysloužil flašku. A jelikož jsem známej pijan (a ladič), proměnila se flaška v něco výrazně lepšího a hodnotnějšího, přičemž nám k předčasnýmu Vánočnímu dárku přispěl půlkou i Logan, protože takhle drahou flašku Daniel na mysli původně neměl. Flašku jsme otevřeli včera a byla fakt super – Calgary Flames sice prohráli, ale zápas NHL byl zážitek za všechny prachy (který jsme NAŠTĚSTÍ nemuseli platit).

Věřim, že T*** přispěje svojí porcí, aby povyprávěla, jaký to má v práci zábavný a jelikož za ní nechci nic prozrazovat, budeme si muset všichni počkat.

Čekejte proto trpělivě, myslim si, že je na co se těšit,

PaT