O dva týdny později

Je to neuvěřitelné, ale ačkoli jsem před dvěma týdny zasedl ke klávesnici a začal konečně zase psát, přepadla mě po lovu taková únava, že jsem po pěti větách psaní vzdal a šli jsme spát. Od té doby nás opět zaměstnávalo auto, jelen a jiné, takže jsme se konečně dokopali před klávesnici až teď. Vlastně před dvěma dny začala ještě T***, takže tu máte její porci vyprávění:

Ach jo, frustrace z toho, že poslední příspěvek na blogu je 14 dní starý a čeká nás vyprávění docela nabitých 6 týdnů, mě přiměla k tomu, abych zase něco napsala. Nečekejte vybroušenou slohovku, když si plníte americký sen, není na to čas.

Rekapitulace událostí jak pro vás tak pro mě, abych si ujasnila myšlenky. Proces od zakoupení kurzu a tréninkového střílení až po mrazák plný masa bude popsán v krásném (doufám!) a dlouhém článku od Patrika. Stejně tak si jistě zasloužíte dozvědět se, kolik sil, peněz a času nás stálo zakoupení auta, pojištění a jeho registrace, což nám dohromady zabralo asi 5 týdnů od počátku vyjednávání. Nicméně teď už máme zimní pneumatiky, seřízenou geometrii os a můžu drandit ve sněhu do práce.

Obrovskou část našeho volného času v minulých týdnech jsme věnovali nějaké produktivní činnosti. Tak například včera (úterý odpoledne je jediné, kdy nepracuju v pracovní dny) jsme se rozhodli naše auto vybavit kempovací postelí, protože Patrik má teď k dispozici odřezky dřeva a různé nástroje v práci. Tudíž jsme v -5°C stupních budovali do 9 hodin do večera kostru naší postele na kolečkách.

Taky musím popsat naše konflikty se spolubydlícím Paytonem, jehož tým se mimochodem o víkendu stal šampionem v univerzitní lize amerického fotbalu. První dva měsíce jsme tu žili v naprosté (skoro) symbióze a nezdálo se, že by mezi námi měly nastat nějaké problémy.

Všechno to začalo před zhruba 3 týdny, kdy nám Payton několikrát přemístil věci v kuchyni – odhrnul nádobí na stranu, dal odkapávač plný nádobí do poličky nebo dal čistou termosku do dřezu a špinavý nádobí mezi čistý. Protože se nám nelíbilo, že s náma nekomunikuje o tom, co se mu očividně nelíbí a radši ostentativně manipuluje s našima věcma (zatímco my se jeho věcí nedovolujeme dotknout), Patrik se rozhodl ho konfrontovat. Já jsem zůstala dole a čistila si zuby, byla jsem totiž ten den naštvaná, když jsem se dozvěděla, kolik nás bude stát pojištění auta.

Ze sklepa jsem ale větší část rozmluvy slyšela.

Paytonovi se prý nelíbí, že pokaždé, když přijde domů, tak je tam „mess“, tedy bordel. Když jsem tohle slyšela, zahodila jsem papuče, které mi překážely a běžela nasraně nahoru, kde jsem mu teda „vysvětlila“, že v kuchyni bordel není a že linku umývám každé dva dny jako jediný nájemník já. Bohužel Payton, zhýčkaný svou maminkou, si jako bordel představuje neuklizené věci, ale nevadí mu, že po umytí nádobí nechá houbičku hnít ve dřezu (anebo místo umitý nechává hnít nádobí), mokré a špinavé utěrky zmuchlá a nechá ležet na hromadě a nádobí umývá tak ledabyle, že si po něm všechno myjeme znova. Bohužel byl asi celý život instruován pouze k tomu, aby na lince nezůstávalo nádobí a dával ho do myčky, nikdo mu ale už nevysvětlil, že sporák a linka nejsou samočistící a že krom myčky existuje ještě varianta á la odkapávač, a že opravdu nepatří do skříňky. Taky jsme mu důrazně připomněli, že my jsme jediní, kteří se starají o vynášení košů a management vyvážení popelnic, vysávání kuchyně a společenský místnosti. Celá „diskuze“ se nesla v docela bojovném duchu, Payton nemá problém se zvyšením hlasu a já samozřejmě tuhle rukavičku nenechám jen tak ležet bez odezvy (překlad pro lidi, kteří nečtou historické romány: přijala jsem výzvu na souboj). Hádku jsme zakončili zhruba slovy: je mi ukradený, že uklízím špinavej sporák v kuchyni po ostatních, jen mi pak neříkejte, že tu je bordel. A pokud máš s něčím problém, tak to laskavě řekni a nedělej ostentativní přesuny armády nádobí po kuchyni. (Patrikova slova na závěr byla: „My nejsme perfektní, ale ty rozhodně taky ne, takže jestliže my tolerujeme tvoje přešlapy a uklízíme po tobě, laskavě toleruj naše a jednej s náma fér. Chceme věci řešit domluvou.“)

Další problém nastal ohledně topení. První dva měsíce bylo topení nastavený na 18 stupňů a nevypadalo to, že by s tím měl někdo problém. Bohužel poslední týdny jsme si všimli, že Payton topení nastavuje na 17°C. Situaci jsme řešili tak, že jsem si v klidu promluvili a dohodli se, že zavřeme ventily v obýváku, aby víc tepla šlo k nám do pokoje a pak uvidíme, jestli to pomohlo. Bohužel v našem pokoji při 17°C na termostatu byla pořád zima, často se stávalo, že jsme usínali v 19°C a probouzeli se do 16°C (máme teploměr, takže můžeme pozorovat vývoj). Tudíž jsme začali teplotu na termostatu zvyšovat na 18 až 18,5 stupňů! Bohužel to nakonec vyústilo v přetlačovanou, kdy Payton teplotu snížil na 17 stupnů načež se Patrik zvedl z pokoje a šel teplotu zase zvýšit. V pondělí to prý takhle udělali třikrát za dvě hodiny.

Včera (v úterý pozn. redakce) jsme přišli domů v šest večer totálně promrzlí (já) a zjistili jsme, že termostat je na 17°C stupňů, což znamenalo, že v pokoji bylo jen 15°C. Pohled na teploměr Patrika přesvědčil, že by si měl promluvit s Paytonem o teplotě v našem domě. Bohužel diskuze se hned zvrhla v hádku (Patrik: Diskuse v mých očích skončila ve chvíli, kdy na mojí otázku, zda stále snižuje teplotu otevřeně zalhal, že nesnižuje), kdy Payton argumentoval tím, že on platí nájem stejně jako my, takže má právo na to měnit teplotu kdy se mu zachce. A pokud se nám nelíbí v Kanadě, kde je zima, tak máme vypadnout někam, kde je teplo. Nakonec jsme zjistili, že si chudák myslel, že tu budeme jen do konce prosince. Když ho Patrik vyvedl z omylu, tak za sebou práskl dveřma se slovy „bug off“ a tím skončila celá konfrontace. Zatím Payton i Jayden během problémů argumentovali tím, že si můžou dělat, co chcou, páč platí rentu. No jo, to je tak, když máte inteligenci fotbalisty a dojdou vám argumenty. Nicméně problém se nejspíš vyřeší tak, že si koupíme přímotop, takže si tu budeme moct topit, jak se nám zachce. Já nechci vstupovat do otevřené války s Paytonem, protože nechci, aby to vyústilo třeba ve vyhazování jídla nebo nějaké super naschvály ohledně spaní/nespaní. Nicméně v případě nouze máme v rukávě eso v podobě internetové krabičky. Takhle kouzelná krabička se nachází u nás ve sklepě, takže v případě, že by Payton dělal super bordel během hraní onlinovek ho můžeme jednoduše odstřihnout.

Klávesnice se vrací do rukou Patrika, který chce dodat jen pár drobností. T*** pro mě vyrobila krásnej adventní kalendář z laskomin a abychom nepopřeli naši historii, číslíčka na kalendáři jsou řešením příkladů z matiky, fyziky a chemie různorodejch obtížností. Kromě jednoduchých úloh typu „Kolik adventních kalendáří T*** P*** vyrobila?“ přes vyčíslování chemický reakce nebo řešení diferenciální rovnice bude asi pomyslným hřebíčkem do rakve obtížnosti příklad z kvantový mechaniky, kvůli kterýmu si budu muset osvěžit Hamiltonián nabité částice v elektromagnetickym poli.

Poslední za zmínku stojící blbost je vždypřítomný fakt vázaný k našemu pobytu zde a tím jest zajímavě vysoká dielektrická pevnost vzduchu, která zřejmě nějak souvisí se suchostí. Jejím efektem je to, že při jakémkoli tření dvou různých materiálů se okamžitě vytváří napětí (rozdíl potenciálů), které se pak vybíjí v podobě nepříjemné jiskry. K pořadný pecce tak stačí procházka po koberci, pohyb dvou druhů oblečení, sušení věcí v sušičce atp. Další efekt, který postihuje pouze pačesaté, je silná elektrizace vlasů, která ústí v zacuchávání. Dostáváme tak několik ran denně a pořádně to tu mezi námi jiskří.

PaT

• 

• 

•