Zápisky makačenka

Co se práce týče, jsme na blogu ve skluzu asi 3 měsíce a od té doby se toho stihlo hodně. Vystřídali se u nás nějaký další dělníci, přišla zima, pak teplo, pak zase zima… Ode dneška mi zbývá asi jenom šest tejdnů práce a přiznávám, že už se na konec pracovního nasazení docela dost těšim. Než to ale všechno zapomenu, zavzpomínám ještě na svoje pracovní dobrodružství…

Fotky jsou v tetu, čtětě i za i nima!

Éra Ryanova

Jednoho dne se u nás objevil v práci Ryan s tim, že Logan sice nikoho nepotřeboval, ale Ryan potřeboval trochu vytáhnout z bryndy a vzhledem k tomu, že Ryan je dobrej kámoš dobrýho kámoše, a už spolu pracovali dřív, něco pro něj Logan našel. Ryan byl hodně vysokej, docela veselej chlapík, kterej mě neustále odlovoval „Bretře“ = „Brother“ (nikolivěk „brácho“ =„bro“). S jeho příchodem se v práci změnilo pár věcí – jednak nám tam najednou hrála hlasitě hudba (některý vypalovačky byly fakt děsný), druhak Ryan dostával za úkol relativně zajímavější práci, protože to je tesař „ve výcviku“ nebo co, a třeťak jsem najednou dostával pokyny od více lidí. První změna mi až tak nevadila, ale někdy jsem chtěl poslouchat i svojí hudbu – naštěstí Logan měl stejnej názor a povídal, že hudba nemůže hrát tak nahlas, protože on často telefonuje a taky slíbil, že bude taky den mojí a jeho hudby, ať je to fér. Druhá změna pro mě znamenala to, že já jsem dostával ty úplně nejotravnější úkoly, protože všechno ostatní dělal Ryan anebo sám Logan.

Jednim takovejch úkolů bylo kopání děr v zemi. Totiž k baráku se přistavovala malá místnost a jelikož se nikomu nechtělo pro ní dělat pořádný betonový základy pod zdi, bylo v plánu usadit budku na tzv. screwpiles, tedy betonový sloupy zakopaný hluboko do země. Ty bylo v plánu nechat vyvrtat, díky čemuž jsem se seznámil s pilou na beton, protože část dvorku je pokrytá betonem. Jednoho dne se tak za barákem objevil bagřík (kterej řídila k mýmu překvapení žena) s vrtákem a začal vrtat ďoury v zemi. Chvíli tak rejpala, skřípala a pak oznámila, že v zemi je moc kamení a že se nemůže dostat skrz. O dva dny později tak dorazil větší barg (tentokrát už řízen chlapem) s většim vrtákem a většim odhodlánim. Ten vrtal, dloubal a skřípal a po asi hodině snahy oznámil, že už zohybal dva vrtáky a že se skrz nedostane, že to je moc kamenitý. Slíbili návštěvu ještě jednoho, největšího bagru, jenže tu nakonec odvolali a nechali nás v situaci, kdy jsme už pár dní měli mít základy hotový, a přitom jsme nejenže nezačali stavět, ale ani nevěděli, jak tam ty betonový sloupy uděláme. Nečekaně se tak Logan obrátil na mě s tim, že ho za následující zadání asi nebudu mít rád – totiž potřebuje, abych všechny ty díry vykopal.

Tou dobou jsem za sebou měl už kopací rozcvičku – jedna z těch děr byla blízko rozvodu plynu a onu hadici bylo potřeba najít dřív, než tam budou vrtat. Při týhle rozcvičce jsem bohužel pro moje aktuální zadání zjistil, že země je opravdu plná šutrů, který navíc ve vrstvách mění velikost a někde jsou slepený jílem do struktury o tvrdosti betonu. S novym zadánim jsem tak do vzduchu radostí neskákal, ale aspoň jsem měl co dělat na víc dní. Touhle dobou se taky zrovna začínalo ochlazovat, takže jsem byl rád, že mě kopání pěkně zahřeje. Zadání tedy bylo následující – dvě díry 6 stop (skoro 2 metry) hluboký a čtyři díry jenom 4 stopy. Abych se tam vešel, dělal jsem skoro 1m na 1m čtverce, takže sumárum mě čekalo pár metráků šutrů. Naštěstí s lopatou už trochu umim, takže mi dílo šlo pěkně od ruky, dokud jsem nenarazil na vrstvu slepenýho kamení. A jelikož v obchodě už neprodávali krumpáč (prej sezónní zboží), dostal jsem velkou tyč na páčení a malou zahradní motyčku, která se nakonec ukázala neskonale praktická. Díry jsem měl nakonec za tři dny hotový čímž jsem si od Logana vysloužil označení „My little excavator“ („moje malé rypadlo“) a pozvání na oběd. Svojí míru nadšení projevil i Daniel, majitel domu, kterej po Loganovi vzkázal, že si mám říct, co rád piju a že mi koupí flašku. Škoda pro mě, že jsme nealkoholičtí, tak za mě Logan po chvíli debatování navrhnul – co třeba lístky na NHL? A tak jsme dostali lístky (jeden koupil Daniel, jeden Logan) a měli jsme možnost se podívat na zápas… Aneb kam se člověk v životě nedokope 😉 Zpět ale k Ryanovi – ten si kromě jiného při v týhle fázi mojí práce oblíbil frázi „Logan does not pay you to think, he pay’s you to dig“ tedy „Logan tě neplatí za přemejšlení, ale kopání“, kterou s radostí řekl kdykoli jsem měl otázku nebo připomínku, protože jsem buď něčemu nerozuměl nebo chtěl vědět, proč věci děláme, jak je děláme. V Ryanově přítomnosti jsem totiž chtěl rozumět výrazně víc…

Jakmile jsem na něčem pracoval s Ryanem, bylo vidět, že ačkoli se divil mýmu vzdělání, nepovažoval mě za někoho, kdo by něco ve skutečnosti uměl. Samo o sobě by to nevadilo, ale v kombinaci s tím, že on sám dělal chyb jak máku a spoustu věcí udělal naprosto blbě, to bylo horší. Můj názor ho totiž přirozeně nezajímal, nicméně já jsem často vnitřně zuřil, protože mi bylo jasný, že Logan by Ryanovo řešení nechtěl, protože ten preferuje kvalitu. Logan tak každý ráno chodil po baráku a kontroloval po Ryanovi práci, přičemž často prskal vzteky. Pak zadal dostavivšímu se Ryanovi úkoly na další den a odjel zařizovat jiný věci. Seznam úkolů si Ryan moc kvalitně nedržel, spíš tak psal náhodný čísla a nekreslil si žádný obrázky, čemuž jsme se s Loganem oba divili, naopak jsme se vůbec nedivili tomu, že Ryan podle instrukcí neudělal skoro nic. Za dva tejdny práce tak Logan sečetl, že Ryana platil tak 10 hodin za opravování jeho vlastních chyb, což se mu přestávalo líbit.

Příklady jeho katastrofálního selhání mohou být například to, že Logan nakoupil dvě dýlky trámků – 8 a 10 stop. Ty 8 stopý se maj používat jako stojný, protože zdi jsou vysoký 8 stop +- pár palců a ty delší se používaj jako spodek nebo vršek takový zdi, do kterých se všechno přibíjí. Ryan po dni práce volá Loganovi, že došli ty dlouhý trámky – no aby ne, když ty dlouhý nařezal a všechny zkrátil o 2 stopy, aby je použil jako stojný… Dalším příkladem, tentokrát jeho schopnosti poslouchat instrukce, může sloužit připevňování tzv. hangers do velkýho nosnýho trámu jdoucího přes celej dům. Do hangers tj. „věšáků“ se posadí kolmo vedoucí trámy, který ponesou strop. Instrukce zněla jasně „Ryane, tyhle hangers je potřeba PŘIŠROUBOVAT, protože to statik požadoval – hřebíky nejsou dostatečně pevný“ a byla zopakována a zdůrazněna několikrát před Loganovým odchodem. Můžete hádat, zda Ryan použil hřebíky anebo šrouby…

Pomyslnym hřebíčkem do rakve byl incident, kdy já jsem zrovna klečel v díře v zemi, kde jsem kopal základy a Ryan dostal za úkol něco okolo oněch děr postavit, na čež si ven nosil kusy dřeva. Ty pak ode dveří baráku házel jen tak na hromadu hlíny pod sebe, přičemž jeden sjel, vjel do díry a trefil mě do krku. Naštěstí se nic nestalo, protože jsem blížící se prkno slyšel, takže jsem to čekal, ale nás s Loganem oba překvapila hlavně Ryanova reakce – místo omluvy a „starosti“ o to, jestli mi neublížil, jenom se smíchem prohlási „Budeš žít, ne?“ Logan ho napomenul a po tom, co Ryan zmizel se mě skoro až ustaraně ptal, jestli sem fakt v pohodě. To byl pátek (nebylo třináctýho) a aniž bych to věděl, byl to poslední den, co sem Ryana v práci viděl.

V díře jsem byl totiž abych narychlo vykopal správný místo pro papírovou rouru, do který pak nalejeme beton. Tu bylo potřeba uložit pokud možno přesně a do správný hloubky, na čež jsem se (nejen díky svojí velikosti) hodil právě já. Ryan měl zatím připravovat dřevěný konstrukce pro upevnění oněch rour nahoře u povrchu. A jelikož tedy často pracoval někde okolo mojí hlavy, viděl jsem, kolik dělal chyb, a snažil jsem se na ně Logana jemně upozorňovat, protože mi bylo jasný, že betonovej základ člověk zkazí jenom jednou. Naštěstí byla finální zodpovědnost narovnávní roury podle laseru (lepší jak vodováha) na mě a dal jsem si záležet, stejně tak jako její následný ukotvení v díře pomocí pár lopat štěrku. Jelikož chtěl Logan co nejdřív vyrazit pro beton, abychom měli základy konečně hotový, snažil jsem se pracovat co nejrychlejc, abych co nejvíc práce odvedl já a nic zodpovědnýho nezůstalo na bedrech Ryanovi (ano, za tak nekompetentního jsem ho považoval). Roury jsem tak nakonec všechny uložil a ty dvě větší, důležitější z nich, i pevně utemoval hlínou, zbylý čtyři měl hlínou zaházet Ryan, zatímco my pojedem pro beton.

Snažil jsem se Loganovi očima sdělit, že by bylo lepší, kdybych i ty zbylí zaházel hlínou já, ale Logan úkol zadal Ryanovi a mě řekl, že Ryan to snad zvládne. A tak jsme rychle snědli oběd a vyrazili pro beton (na projížďce jsem byl vlastně zbytečnej, ale to nevadí..). Nicméně jsem aspoň měl příležitost s Loganem v klidu mluvit, a tak jsem mu řekl, že jestli mu vadí moje otázky a připomínky, tak že stačí říct, ale já se jenom snažim předejít chybám a problémům a dělat věci kvalitně, protože mi přišlo, že to je jeho cílem. Logan naštěstí reagoval v pohodě a odvětil, že naopak je rád, že tam jsem a věnuju pozornost tomu, co se děje, a že Ryanovi to tak možná nepřijde, ale že mě ve skutečnosti za přemejšlení platí a je rád, že já dokážu kriticky přemýšlet a pracovat zodpovědně a samostatně. A taky že už mel chuť jednou Ryanovi na jeho oblíbenou hlášku odvětit „Jo, ale tebe za přemejšlení taky neplatim“, ale nechtěl ranit jeho city…

A tak jsme přijeli do „betonárky“, kde si člověk mohl vyzvednout libovolný množství metráků betonu a odvézt si ho v propůjčený kárce/valníčku. Logan věděl, kolik toho má chtít – spočítat objem oněch sloupů byl totiž jeden z mejch úkolů, kterej byl až na převody krychlových stop na kubíky dost triviální. Jenom výsledný číslo nás vlastně trochu zaskočilo, protože to bylo podezřele málo. O to víc Logana znervoznilo ono teoreticky spočtený množství ve chvíli, kdy nám ono množství v podobě betonu sedělo v kárce – vypadalo to jako hodně málo. Naštěstí se pán nabídnul, že výpočet v programu překontroluje a zjistil, že jsem počítal dobře, takže čest byla uchráněna.

Po návratu na barák jsem s hrůzou zjistil, jak si Ryan představoval „naházej tam hlínu a palicí upěchuj okolo rour“ – naházel do děr kameny o velikosti fotbaláku a považoval práci za hotovou. Takže jsem v rychlosti ještě kameny vyhazoval ven a chtěl po něm práci předělat, jenže Logan mě zastavil s tim, že v tuhle chvíli je beton přednější, protože tuhne. Sotva jsme naplnili všechny roury betonem (beton vyšel až na pár lopat víceméně dokonale), opět jsem se postavil do pozice zachránce situace. Vzpomněl jsem si totiž, že jsem dopoledne poměrně dlouho tupym rozbrusem řezal železný tyčky určený jako výstuž do našich pilířů a uvědomil jsem si, že jsme do betonu žádný tyčky nedávali. Logan mi dal za mojí připomínku palec nahoru a bylo potvrzeno, koho tady platí za to přemejšlení.

Logan potřeboval odjet s kárkou zpátky a nám rozdal úkoly – mě zadal práce uklízecí, Ryanovi řekl, aby postavil zpátky plot a branku a zkontroloval, že držáky na trámy, který jsme zapíchli do sloupků, jsou pěkně v lajně a ve stejný vejšce. Ryan všechno odkejval, Logan sedl do auta a odjel. V tom se na mě Ryan podívá a povídá – „Hej kámo, co že mi to Logan dal za úkol?“… Bohužel jsem nemohl provést facepalm a bohužel jsem jeho instrukce přesně neposlouchal, tak mu akorát povídám, že má zkontrolovat pozici těch držáčků a pak nevim. Ryan na ně koukl z dálky a prohlásil „No, tak to jsme už zkontrolovali, tak já asi můžu jít domů…“ Vlastně jsem byl rád, že ta kontrola zbyla na mě, protože jsem si dal aspoň záležet na tom, aby to bylo opravdu rovně a v přímce. Všechno jsem dočistil a vydal se na cestu domů.

O víkendu jsme pak jeli na lov a já Loganovi povídal, jakou měl Ryan světlou chvilku, načež Logan odvětil, že Ryanovi dny se pomalu ale jistě blíží ke konci. A vskutku, ještě o víkendu mu napsal, že pro něj už nadále nemá práci, ale o tom jsem se dozvěděl až v pondělí ráno. Jako skoro každý ráno totiž začínalo pár desítkama minut kecání, a tak jsem se dozvěděl, že Ryan Logana doslova uprosil, aby mu Logan ještě nějakou práci dal, že prej nějak musí platit účty – klidě že bude pracovat za míň peněz. Na to mu Logan teda kejvnul a dali si schůzku na pondělí o půl hoďky dřív, než jsem měl dorazit já. Logan tak stanovil podmínky – nejen že bude Ryan pracovat za mojí vejplatu, ale primárně Logan požadoval, aby se ke mně choval s více respektem jako (nově) k sobě rovnýmu a že bude dělat stejně votravnou práci jako já. A že může rovnou začít – na ten den je v plánu zaházet díry a potom začít stavět budku, přičemž budeme my dva spolupracovat a dělat to jako sobě rovní a Ryan mě má naučit stavění zdí, protože Logan potřebuje, abych se to naučil. Ryan prej párkrát přešel po baráku, podíval se na hromadu hlíny a prohlásil „Hele Logane, já si fakt nemůžu dovolit tady pracovat za tak málo peněz“, načež se mu dostalo prosté odpovědi „Dobře, tak ahoj“, a bylo po Ryanovi.

Postupně jsme zjistili, že na místě zapomněl pár kusů vybavení, o kterých pak Loganovi nepochopitelně napsal do SMS „Nech si je“. Kromě pár těhle kusů věcí po něm tak největší odkaz zůstal v podobě mojí přezdívky „NASA“. Logan jeho nepřítomnost komentoval, že nám tady Ryan nechybí, nebo? Na čež jsem mu odvrátil, že byl vlastně docela fajn veselej týpek, rozhodně veselejší než Blair. A tak jsem se dozvěděl, že Blair přijde hned další den…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Druhá éra Blairova

A tak se druhej den dostavil Blair. Blaira většinou přiveze Logan a ráno začíná půlhodinkou pokecu v zaparkovanym běžícim autě před barákem. Logan zřejmě Blairovi něco řekl, protože Blair najednou vůbec nebyl nabručenej, ale začal ke mně bejt přátelskej a fajn. S Blairem se mi od tý doby pracuje dobře a jakmile je v práci, je o několik levelů větší zábava, protože si neustále utahuje z Logana a Logan z něho. Většina tý srandy je samozřejmě naprosto nemístná, sprostá nebo nechutná, ale to je přesně to, kam zapadám. Sice nemůžu (a často si nedovolim) svojí trošku přidat, ale jenom to poslouchat je dost zábavný. Podělil jsem se s nima o pár přeloženejch vtipů a ty se tak zalíbili, že sem je pak musel opakovat všem, co šli zrovna kolem. Blair mě oslovuje normálně jménem (nikoli „brácho“) anebo podle Loganova stylu „Pat“ (Logan ještě přidává „Patty boy“ anebo „Bud“ = „kámo“) a známe docela dost společný hudby.

Společně jsme postavili onu novou přilepenou místnost, přičemž moje práce byla řezání trámků podle nadiktovanejch rozměrů anebo později řezat obkladový dřevěný desky, zatímco Blair je víceméně jenom podavač. Blair je sice starší než Logan a s Loganem už jeden barák postavil, ale zkušeností tolik nemá a s nástrojema pracuju většinou já, díky čemuž si připadám důležitě. Jakmile jsme dodělali přílepek, začli jsme pracovat na nový podlaze. Barák je totiž už teď složenina původní starý stavby a novýho přístavku (kterej pod svojí střechou schovává i střechu původní) a podlahy nejsou ve stejný úrovni, což bylo potřeba vyřešit. Řešení tak bylo položit podlahu novou (na tu starou) a to v nižších částech baráku dokonce dvouvrstvou. K tomu se používaly takový velký dřevěný desky něco přes cenťák silný, který bylo potřeba do sebe jako skládačku zasouvat a tedy i vhodně nařezat. Měření a řezání byla práce pro Logana, my s Blairem jsme nosili, lepili a přibíjeli na místo.

• 

• 

• 

• 

• 

Chrisova návštěva

Jednoho krásnýho dne se na práci přišel zeptat další novej člověk – Chris. Logan byl opět v situaci, kdy nikoho nepotřeboval, ale jelikož je to opět přes známosti, něco pro Chrise na asi dva tejdny vymyslel. Kromě toho, že se zapojil do podlahovýho týmu na pár dodělávek, dostal pak za úkol postavit pár zdí. Chris je něco jako Logan ale v menšim – dělá od všeho trochu, má dost zkušeností a snaží se věci dělat hlavně dobře a kvalitně. Naopak od Logana je ale hubenej jak vyžle a má douhý tmavý vlasy do půlky zad. Původně jsem si myslel, že je to indián (native), protože přesně tak vypadá, ale dozvěděl jsem se od něj, že má kořeny čínsko-filipínský nebo tak něco. S Chrisem jsme pracovali potom asi tejden sami na různejch zdejch nebo stropech, přičemž Logan byl s našim výsledkem spokojenej a nechával nás při práci samotný. S Chrisem jsme dělali všechno napůl, ačkoli on byl v tý pozici zkušenějšího, ale vůbec to nedával vědět. Ptal se často na můj názor a rozhodně ze mě nedělal podavače. Naopak mi dával na výběr, co chci dělat a spoustu věcí mi ukázal, takže jsem se docela dost naučil.

S Chrisem se dobře povídalo, zajímal se třeba i o fyziku a byl obecně zvědavej a rád se něco dovídal. Cestoval taky po Evropě a je lezec už-ne-tak-úplně začátečník, takže jsme měli o čem povídat. Jednou jsme taky na lezení společně vyrazili, těsně před tim, než odlítal na otočku za prací zpátky do Toronta, odkud se do Calgary přesunu v září, protože chtěl bejt blíž sportovnímu vyžití v horách. Před chvílí se vrátil zpátky do Calgary a zejtra s nim možná půjdeme znova lízt, ještě uvidíme.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Zase bez Chrise

Chrise jsme všichni hodnotili jako velice pohodovýho a příjemnýho chlapíka. Škoda, že pro něj nebylo práce víc… Nicméně odjet musel za prací do Toronta, takže jsme tedy zase osiřeli. Na čase bylo vyměnit na baráku okna, při čemž s náma byl opět Blair. Nejdřív se ale museli vysekat v omítce díry a vyndat okna starý. Omítka byla samozřejmě úkol pro mě, protože jsem omítku ořezával už od prvních dnů a jsem jedinej, kdo má vlastní plynovou masku (filtr přes obličej). Práce to je neskutečně otravná, protože rozbrusem je potřeba omítku rozříznout včetně kovový sítě, na který omítka drží. Tahle část je ze všeho nejotravnější, protože člověk pracuje v mraku jemnýho prachu, kterej i přes použití masky vdechuje (fakt smrdí) musí mít ochranný brejle a aby prach nebyl ve všech vrstvách oblečení, snažim se utemovat do svojí bundy jak nejlíp to jde.

Tahle část práce není úplně nejvhodnější činnost do zimy, protože se člověk nehejbe a pracuje se studenejma nástrojema. Mluvim ze zkušnosti, protože jsem zrovna řezal omítku pro tehdy ještě budoucí přístavek, když u nás ještě byl Ryan a přišla první pořádná zima. Venku bylo -14 °C a já jsem stál na žebříku ve všem oblečení, který jsem měl k dispozici, dvojitý vrstvě rukavic a snažil jsem se, aby mi neupadly prsty na rukou. Nutno podotknout, že když je -14 °C venku, tak uvnitř v baráku je pod nulou (zamrzly tam lahve s vodou) a všechny nástroje jsou studený jak led – a to je přesně to, z čeho tak promrzaj ruce i ve více vrstvách rukavic.

Po vyříznutí vhodnýho obdélníku se omítka většinou sundavá poměrně snadno – stačí jí odshora sloupnout a nechat její vlastní váhu udělat práci za vás. A pak zase přijde otravnější část práce a to vyčistit dřevěnou desku od všeho bordelu, aby byla připravená zase na novou vrstvu omítky. Bordelem se myslí hřebíky, sponky a kusy papíru, kterej pod hřebíkama uvízne a kterej je vrstvenej pod omítkou. Naštěstí snad v týhle fázi stavby je všechna (nebo aspoň naprostá většina) nutný omítky sundaná a mě už ta práce nikdy nepotká…

Vyndavání starejch oken byla práce nečekaně náročná. Logan sice netrpělivě vysvětloval, že mám páčit, ale okna byly k dřevěnějm deskám přilepený silikonem a ten se ne a ne pustit. Místo vypáčení okna tak častěji moje snaha skončila promáčknutím dřevěný desky. Nakonec jsme ale všechny okna vyndali, bohužel teda ne v použitelný podobě (nejčastěji u vyndání pomáhala palice). Nový okna se nám povalovali po baráku už nějakou tu dobu a jelikož jsme je pomáhali vykládat, věděli jsme, že některý jsou těžký jak prase. Pro okna se připraví rám z trámků, nalepí se tam různý izolace proti vodě a se nasadit zvenku, takže bylo potřeba je vytáhnout/přendat ven a pak nastrčit dovnitř, kde se vyrovnaly a pak zvenku hřebíkama upevnily. S oknama jsme za začínali bejt pod tlakem počasí, ale nakonec jsme všechno stihli tak tak. Jako poslední a nejšílenější úkol bylo nainstalovat dveře, který se instalujou úplně stejně jako okna, ale jsou výrazně těžší. Hlavně teda ty vchodový, který maj okrasný panely ze skla a ve třech jsme ty dveře pořádně ani neunesli.

Bohužel jsme nestihli pokrejt střechu novýho přístavku šinglovejma taškama, takže první sníh padl na dřevo a skrz některý průduchy napadalo dovrnitř. K tomu jsme se nakonec dostali jako poslední úkol před Vánocema, kdy jsme všichni tři s Blairem seděli na střeše, podávali a přitloukali šingle a dělali si srandu Logana a sestry jeho ženy, zatímco jsme měli krásný jarní počasí. Poslední metr tašek bylo v plánu položit v sobotu, kdy jsme se s Terez stěhovali do novýho, takže to měl zvládnout Logan s Blairem sami, ale vzhledem k tomu, že v noci nasněžilo a ráno byla krutá zima (asi -10°C), zůstal tam ten zbytek střech čekat až do novýho roku.

• 

• 

• 

• 

Práce v novym roce

Moje pracovní morálka silně klesla a to hlavně kvůli Vánocům. Loganova žena Gillian měla zvláštní nemoce, takže k Logan jezdil domů dřív nebo jí dokonce vozil k do „nemocnice“ = k lékaři, už před Vánocema, přičemž mě pak na baráku buď nechal sám, nebo mě poslal domů a dvakrát mi řekl, že mi proplatí celej den práce, protože v plánu bylo pracovat a on prostě musel pryč. Gillian plánovala zůstat přes vánoce celý dva tejdny doma a tedy i Logan s ní, což pro mě znamenalo dva tejdny volna, který jsem přivítal s nadšením. Bohužel jsem ho nemohl moc sdílet s Terez, protože ta musela pořád do práce.

Moje práce začala tedy až 6.1., přičemž první tejden Logan doprskával svoje supernachlazení (naštěstí jsem ho nechytil) a dodělávali jsme střechu a různý jiný věci na baráku. Často to bylo tak, že mi Logan zadal seznam úkolů a jel domů, protože mu nebylo dobře a já jsem chodil po baráku a dodělával rohy u zdí, aby se daly připevnit sádroše atp. Mě se při jednom takovym úkolu povedlo štrejchnout hřebíkem z nailgunu drát, protože jsem zrovna pracoval rychle, a ne opatrně, a váhal jsem, jestli to mám Loganovi říct, nebo ne, protože sem věděl, že poškozený dráty se musí řešit a zároveň že tohle by asi nikdy nikdo nenašel. Nakonec jsem se ale přiznal, Logan nebyl nadšenej, vypadalo to, že bude potřeba vyměnit celej drát a všechno to bude něco stát, ale nakonec jsem byl zachráněn, protože jsem bužírku štrejchnul tak jemně, že to půjde jenom něčim zatejpovat a bude to v klidu. A měl jsem ze sebe radost, protože jsem se přiznal…

• 

• 

Druhej tejden byla krutá zima a jelikož na baráku se dělat nedalo, měl jsem pondělí a úterý zimní prázdniny. Do práce jsme šli od středy, protože Logan má kromě tohohle beráku ještě menší věci kolem a kolem, takže jsme jeli k Nataše stavět pokoj. Pro mě a Blaira nepochopitelně jsme tam byli všichni tři, přičemž zase tolik práce nebylo, takže jsme docela často jen tak koukali anebo povídali. Logan mě vyzvedával doma před barákem a mohl jsem si tak ověřit, že náš teploměr zase tak moc nelže – teploměr v autě naměřil -33°C. Díkybohu, že nás Nataša nechá řezat na pile v garáži, kde bylo krásnejch -4°C. Ve středu jsem tak byl já ten, kdo běhal do garáže a řezal, kvůli čemuž jsem se taky trochu nachladil. Do konce tejnde sme postavili zdi a připevnili sádroš, od dalšího tejdne sme pak ve dvou pouze s Loganem na místo každej den na pár hodin jeli a já koukal na Logana, jak zamazává sádroš blátem tj. nějakym sádrovym tmelem, kterej to všechno srovná a slepí.

• 

Další pondělí mi Logan naférovku minulý pondělí řekl, že teď to s prací nebude zase tak žhavý, že asi pár dní až tejdnů práce nebude, protože na baráku se čeká na architekty a majitele a že pokud si najdu něco jinýho, tak že to pochopí. Ne že by se mě ale chtěl zbavovat. Odhaduje ale, že nepráce by mělo bejt míň než tři tejdny. Den na to bohužel přidal informaci, že asi jeden tejden nepráce bude velice brzo, protože bude muset v blízký době na pohřeb domů. Totiž jeden jeho dobrej známej přes Vánoce onemocněl zápalem plic a jelikož ho sužuje leukémie, jeho tělo se zbláznilo a teď začalo likvidovat samo sebe a lékaři řekli, že nemá šanci a pustili ho na poslední dny domů. Logan tak každym dnem čeká konec a svůj odlet.

Já si jinou práci hledat nechci a to hned z několika důvodů. Zaprvé jsem se přestěhoval, abych to měl blízko a nemusel dojíždět. Zadruhý mi Logan platí na ruku a víc než minimálku, takže bych musel najít práci, můžu pracovat extrémně mnoho hodin, aby se to vyrovnalo. Navíc takhle mám odpoledne čas na doučování, o který bych pravděpodobně přišel. Zkusim to tak s Loganem přečkat až do konce a volno využít na přípravu odjezdu.

Začátek tejdne jsme jezdili k Nataše, kde Logan patlal tmel na sádroš a já na něj buď koukal, nebo jsem uklízel. Odpoledne jsem pak dostal něco na baráku anebo jsme měli kratší den. Ve středu nám ale začal novej pidiprojektu Loganova kamaráda Johna – malej párty bar v pokoji. Logan řikal, že to je konečně práce, kterou většinou dělá, spíš než celý baráky najednou. Šlo o interiérovou práci se dřevem a nutno podotknout to byla práce o dost zajímavější, pestřejší a dost jsem se přiučil. Logan mě nechal dělat všechny řezy, přičemž u některejch bylo potřeba bejt super přesnej, protože víc pokusů nebylo a šlo o „finální produkt“. Přiučil jsem se tak zase něco novýho na cirkulárce a obecně o práci se dřevem.

• 

• 

Jako highpoint ovšem hodnotim asi naší hádku o tom, pod jakym úhlem musíme řezat kusy dřeva, abychom pomocí nich vytvořili roh baru. Logan se se mnou neustále hádal, že to ví jakožto truhulář a snažil se mi to vysvětlit horem dolem, kreslili jsme obrázky a já mu to pořád nežral. Tak jsem zkoušel kreslit obrázky zase já, on se chytal, chytal a nakonec prohásil, že pravdu má on. Diskutovali jsme o tom asi dvacet minut, když v tom přišel John a chtěl vědět, o čem to tak vášnivě debatujeme. Logan mu teda celou situaci vysvětlil a John povídá „Hele, Logane, ty máš zkušenosti, ale víš o tom, že tehle týpek má titul z matematiky?“, což Logana přirozeně nevyvedlo z rovnováhy, protože se mnou už jednu debatu už vyhrál (a to jenom proto, že jsem řekl hodnotu doplňkovýho úhlu, protože na pile se měří přesně ten) a povídal, že pravdu prostě nemám.

Šlo o to, že úhel v rohu baru byl 130°a řešili jsme, jakej má bejt úhel u hrotu dvou kusů dřeva tak, aby když je přiložíme k sobe, svírali právě oněch 130°. Takže jsem 130 vydělil dvěma a dopočetl do pravýho úhlu. Jelikož jsem byl zrovna rozvášněnej v diskuzi a víc jsem se soustředil na angličtinu, dopočetl jsem to blbě do 100° místo 90°a povídám, že úhel řezu je 35°. Chybu jsem si ale uvědomil o chvilku pozdějc a povídám, že to má bejt 25°, zatimco Logan podle svojí intuice tvrdil 20°. Když už ho to přestávalo bavit, povídal, že to je ztráta času se mnou diskutovat a tak mu řikám, ať to teda jde uříznout a uvidí se. Tak to teda naštvaně odešel uříznout, přinesl dva kusy dřeva, dal je k sobě a nečekaně svírali úhel větší než jakej byl na baru, což komentoval slovy „to je docela blízko“. Tak mu odporuju, že experiment neni u konce, že musí otestovat ještě můj řez, načež se začal hádat, že ta chyba, kterou tam udělal určitě neni 10°, o čemž jsem odmítal diskutovat. Tak teda zase vyběhl ven se slovy, že se mnou akorát ztrácí čas, přišel podruhý, dal kousky k sobě a padlo to na bar naprosto perfektně.

Ale to by nebyl Logan, aby nepřipustil chybu a tak začal vehementně tvrdit, že jsem celou dobu řikal 35° a na 25° jsem se opravil až když jsem viděl jeho neúspěšnej pokus. Tři verze malůvek na dřevě, který jsme v průběhu vysvětlování udělali coby argument nepřijímal, a tak byla jeho čest virtuálně uchráněna. John mi ale mojí pravdu uvěřil :D. Doma jsem o tom samozřejmě poreferoval a druhej den Loganovi hrdě oznámil, že už i Terez ví, že jsem měl pravdu. A jelikož jsme pár dní zpátky měli asi dvouhodinovou vášnivou debatu o všem možnym na téma „přirodní“ přístup k výchově, rovnost mužů a žen a homosexualita a já nevim co a Logan prostě odmítal přijímat fakta jako argumenty, oznámil jsem mu, že jenom nedokáže přijímat fakta, ale že to nevadí, protože já vim, že se mýlil a že se nemusí bát, protože to taky všem řeknu, načež v autě zesílil hudbu tak, aby mě neslyšel. Aneb já mám v práci prostě zábavnou pohodu 🙂

Loganův známej nakonec opravu zemřel, a to asi ve středu, takže Logan plánoval v pátek večer odletět. Bar jsme tak uvedli do funkčního provozu (nějaký okrasy nainstalujeme příště) a kdybychom v pátek neproseděli padesát minut u pivka, který nám John nabídnul, Logan půl dne neprotelefonoval s Carley (majitelka toho hlavního baráku, na kterym pracujeme) a ve zbytku času jsme nedebatovali o přesnosti jeho pily (kterou zpochybňuju), možná bychom to zvládli úplně všechno. Pracovní tempo tady ale prostě ani ve stresu neni kdovíjaký, což ilustruje následující fakt – V rámci jedný z debat jsem si z něho ale udělal srandu a povídám, že je přece nejlepší truhlář na světě! Skromně odvrátil, že to nikdy neřekl, ale že je určitě nadprůměrnej v Calgary. Na to jsem mu řekl, že bejt nadprůměrnej asi nebude tak těžký, což odsouhlasil a povídal, že stačí dorazit do práce.

No, výsledkem našeho rychlýho snažení bylo, že na mě zbylo trocha broušení, který už se ten den nestíhalo. A jelikož John chce bar k přístímu víkendu použít na párty a do tý doby napustit barvama, a já mám na pondělí už práci zadanou, bylo by nejlepší, kdybych přišel v sobotu. S timhle nápadem jsem teda souhlasil a povídám, že dorazíme s Terez oba. Jako projev vděku mi tak Logan da na ruku odměnu $50 a já jsem byl najednou úplně motivovanej odvést skvělou práci. Kromě toho, že teda zejtra přijedu brousit, bych sem stejně musel dojet naložit bordel jako revanž za to, že mi Logan dovolil starý pneušky hodit do konťáku před barákem.

• 

V sobotu jsme teda na jedenáctou s Terez dorazili, Terez šla tisknout do knihovny a John nám se ženou začli v rámci výpomoci nakládat věci do našeho auta. Já jsem se zatim pustil do broušení a zamazávání větších mezer mezi dřevama takovou hnědou pastou. Nakonec jsem konečně všechno zbrousil, společně s Terez jsme uklidili a všechno nanosili do auta (málem se to nevešlo) a než jsme stačili vyrazit, Zastavil mě ještě John a jako díky za to, že jsem přijel v sobotu mi do ruky dal $50. To by docela šlo asi 3 hodiny práce za $100, to mi přijde blbý si to ještě počítat do vejplaty… Dojeli jsme na všechno vyložit na barák a do naházet konťáku, kde jsme se naneštěstí setkali s Danielem (majitelem domu), kterej hledal dětskou bundu a v rámci hledání se podíval i do onoho konťáku, takže viděl vyhozený pneušky a taky nás viděl, jak tam házíme přivezenej odpad, tak doufám, že si o nás nemyslel kdovíco špatnýho.

Tehle tejden byl barák plnej instalatérů a elektrikářů, takže se všechno zase posunulo. Já jsem měl od Logana práci na pondělí – dostavit nějaký dvě zdi, dodělat podlahu pod krbem atd., zčehož většinu jsem udělal v pondělí i přes to, že plány a nákresy se při práci ostatních staly neaktuální a já musel s Loganem telefonicky situace řešit. Nějaký úkoly mi přidal instalatér RJ, takže jsem měl pár hodin práce i v úterý. Ve středu jsem nědělal nic a ve čtvrtek jsem šel na barák dodělávat naší postel, což mi vzalo asi 7 hodin práce. V pátek jsem pak dodělal onu podlahu a asi dvě hodiny zametal bordel po všech ostatních, protože tady se veškerý rozvody a trubky vedou těma trámkama skrz zdi, takže do všeho vrtaj a dělal všude bordel. Dál se bude čekat na lidi, co přijdou nastříkat termoizolaci, pak na lidi, co nasaděj sádrokartony a pak zase budeme moct pracovat my. Kdoví, kdy a jak to teď vlastně bude. Do toho se architekti a majitelé stále nedokopali k nějakejm rozhodnutím, takže naší práci pořád zdržujou.

Tak teď to víte snad úplně všechno, kdo se dočetl až sem, má u mě obdiv, mějte se fajn,

PaT

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•