Už je to pár týdnů, co jsme se vrátili z Číny, nicméně i tak je stále prostor pro reminiscenci a zamyšlení se nad naším výletem. V průběhu putování jsme na tenhle blok mysleli a snažili jsme se průběžně zapisovat typický dojmy, který na nás Čína udělala anebo myšlenky, který bychom chtěli v závěrečnym blogu případnýmu čtenáři předat, aby mohl ještě jednou trochu přičuchnout k tomu, jaké to je v Číně. Zároveň napíšeme naše osobní pocity z cesty a zhodnocení toho, jak byl pro nás výlet přínosem.
Typicky čínské
Jedna z prvních věcí, který si člověk všimne při pohybu venku je pohyb kolových objektů všude kolem. Díky bohu se autem a autobusem jezdí pouze po silnici, nicméně motorky, mopedy a jiný dvoukolový herky jezdí mezi chodci hlava nehlava. Nebrzdí je ani případný fakt, že mají elektromotor a jsou tak naprosto neslyšný. Efekt na vás jako na chodce mají standartně pouze psychickej, nicméně dělat prudký kroky stranou nebo měnit směr je hloupej nápad. Na silnicích se jezdí relativně pomalu, ale nesvítí se tu povinně a motorkáři maj často sluchátka v uších, aby mohli pozorně vnímat okolí.
Jakmile vlezete mezi lidi, všimnete si dalších věcí – v prvé řadě se velice rádi bezhlavě mačkaj, překážej si, předbíhaj se, nedávaj si přednost, nehledí na svoje okolí, překážej na důležitých místech, stojí uprostřed schodů atp… Ale ono se zdá, že jim ani nevadí, když jsou zrovna v pozici toho „ublíženýho“, takže je prostě všechno v pořádku. V řadě druhé si všimnete jejich zvukovech projevů, ať už se jedná o chrchlání a plivání kemrů všude okolo sebe, třeba i v restauraci, křičení v přírodě nebo hlasitý poslouchání telefonu někde v metru nebo ve vlaku, nejlépe, když je víc takovejch poslouchačů vedle sebe. Dokonce i starší si rádi pustí nějakou písničku z mobilu na vejletě nebo když sou zrovna znuděný v práci… No a v neposlední řadě si rychle všimnete i faktu, že naprostá většina číňáků (neuvěřitelně i včetně babiček a dědečků) neustále skroluje na mobilu a tráví tam prakticky veškerou svojí přítomnost.
Dál jsme si všimli, že čínský děti se nevozí v kočárcích, ale jsou nošeni. Kočárek sme neviděli snad za celou dobu ani jeden. Druhý pozorování týkající se dětí je, že jsou to neuvěřitelně rozmazlený páni všeho tvorstva, který nikdo nenapomíná (protože jsou všichni na mobilu) a dělaj si co chtěj.
Lidi jsou tady obecně velice ochotný, hodný, přátelský, usměvavý. Navíc máte pocit neuvěřitelnýho bezpečí a myslim si, že kriminalita tady prakticky neexistuje. Jít večer temnejma neznámejma uličkama tady prostě neni vůbec žádnej problém, troufám si říct že ani pro osamocenou holku. Zároveň tady nevidíte bezdomovce, opilce, fetky ani jiný antisociální živly. Přijde mi, že většiny číňáků se novej způsob života ještě netknul a jsou spokojený se svým málem. Myslim si, že to vychází z kulturního dědictví buddhismu, taoismu a jinejch ismů. Kromě těhle příjemnejch vlastností mají ovšem i nějaký míň příjemný. Rádi se například vnucujou, lákaj na kdejakou kravinu, do restaurace… a dělaj to dost vlezle a otravně.
Dále se dá říct, že tlustej číňák je dost raritka, ale i raritky tady potkáte. Průměrněj číňák NEUMÍ ANGLICKY!!! A neumí se oblíct na vejlet. Na tůru jde klidně v kabátu a polobotkách s diplomatickou taštičkou v jedný ruce a igelitkou plný polívek na svačinu v druhý ruce. Anebo s sebou potáhne kufr na kolečkách. A jako bonus se tady nosí peníze zmuchlaný ve velkejch balíčkách po kapsách, takže „prachy na číňáka“ se dá zavést jako ustálenej pojem. A pozor, svojí bankovu nejvyšší hodnoty (100 yuanů = 330kč) tady při platbě kontrolujou všichni. Jsou totiž zvyklí platit přes mobil (WeeChat,…) a tedy hotovost nepotřebujou. Mobilem tady zaplatíte od letenky přes auto až po rejžovej knedlíček na ulici.
Nás tu překvapilo, že všude se musí ukazovat občanka (tedy my ukazovali pas) a pořádně bez toho ani nikam neodcestujete – kupujete na to lístky na vlak, autobus, lanovku, vstup do parku… Asi se tu připravujou na ten systém sociálního hodnocení a kdo nebude dostatečně „dobrej“, ten cestovat prostě nebude (něco takovýho už sem někde zaslechl).
Jak jste si asi určitě všimli z našeho vyprávění, tak tady netopí a zimu prostě neřeší. Čína je rozdělena nějakou řekou na severní a jižní část a v tý jižní části se topení vůbec neprovozuje, v severní je povoleno. I tak bych ale pochopil třeba to, že by si zavřeli okna nebo pořídili dveře, aby všechno teplo nešlo hned pánu bohu do oken, ale ani to tady nevfčí. Místo utěsněnejch dveří závěsy látkový nebo igelitový a okna stále dokořán. Navíc ani nenosí čepice a asi proto pořád tak smrkaj a chrchlaj…
Dál nám docela dost vadilo, jakej maj přístup ke svýmu fyzickýmu okolí, a to konkrétně to, že je čistota ani příroda absolutně nezajímaj. Bordel si hážou přímo pod nohy, ulice sou plný nepořádku, často to na některejch místech vypadalo jako na smeťáku. A to všechno přesto, že maj na každym rohu cedulky „neodhazujte odpad“ a „udržujte čistotu“… Svym konzumnim způsobem hospodaření po sobě v přírodě zanechávaj jenom spoušť. Půlka země vypadala jako staveniště… Jako kobylky na poli prostě všechno sežerou a nechaj pouze produkty svojí tvorby.
Stejně jako cedulky se zákazem odhazování odpadků jsou jenom na oko další tuny věcí, hlavně turistický atrakce a jejich okolí. Betonový zábradlí ve tvaru větví, koše jako kmeny stromů, betonový stromy s keřema, betonový skalky, plastový kytky, jen tak namalovaný věci, zásuvky ve zdech v rekonstruovanym klášteře… I uklízení dělaj jenom jako – většina věcí je po bližším prozkoumání špinavejch, v restauracích utíraj stůl ohizdnym hadrem, rozdávaj zapařený desinfikovaný nádobí, koupelny v hotelích plesniví…
No a konečně je potřeba okomentovat to, čim se krmí. U nás je čínská kuchyně relativně oblíbená a často vyzdvihovaná, jako zdravá. Místní pokrmy jsou teda dost odlišnýho ražení – suroviny jsou často v příšernym stavu, jídlo je velice často neskutečně omaštěný, případně okořeněný, že se nedá sežrat. A pochoutky kupovaný v igelitovejch pytlíkách jsou kapitola sama pro sebe… vakuovaný rypáčky a pařátky a ja nevim co má minimálně věčnou trvanlivost, ačkoli to celou dobu visí v teple. V obchodech tu seženete párky v normálním regálu (tj mimo chlaďák), jsou to takový pěnový válečky, o jejichž ložení by Jan Tuna natočil minimálně hodinovej pořad, a který by se podle mě výborně hodili na tu izolaci baráků, kterou nepoužívaj. I přesto jsou tyhle příšerný, zcela zřejmě chemicky upravovaný (a možná i pouze chemický výrobky) k jídlu šíleneně oblíbený. No a samozřejmě, aby měli co házet pod nohy, všechno tady je balený minimálně ve třech vrstvách obalu…
Co nám Čína dala, co nám Čína vzala
Náš vejlet do Číny nám dal i vzal docela dost. Dal nám a velice atypický zkušenosti a možnost poznat okrajově některý faktory života v Číně. Mě osobně vzal nějaký iluze anebo třeba naději na to, že něco jako starost o planetu zemi má na úrovni jedince v Evropě smysl. Zcela určitě jsme neviděli ani zdaleka dostatečně reprezentativní vzorek míst, který by o Číně prozradili víc – přeci jenom jsme putovali hlavně po turistickejch oblastech a atrakcích. I tak si myslim, že jsme toho zaznamenali dost na to, abychom si odnesli do života nějaký to ponaučení a myslim si, že můžeme říct, že jsme „zažili Čínu“. Oba nicméně doufáme, že se do Číny vrátíme a tentokrát pojedeme po míň známejch a profláklejch místech a s lepší jazykovou vybaveností, abychom měli tu možnost poznat trochu víc místní lid.
Měli jsme velký štěstí, že nás ve směnárně nenapálili, protože všechny naše bankovky hodnoty 100 yuanů kontrolovali. Docela jsem se bál, protože jsem o směně nedostal žádnej doklad.
Absolutně jsme nepochopili princip fungování (nastupování, vystupovanání, systém placení) v autobusech na krátkou i dlouhou vzdálenost.
China makes people humble (Čína dělá lidi skromnými) – myšleno tak, že po návštěvě Číny si člověk uvědomí, jaký má velký štěstí, že může žít zrovna v Evropě, konkrétně v ČR. Jasně, oni jsou zvyklí, ale to je na tom to nejhorší… Bude jim jako společnosti trvat ještě dlouho, než povýší svoje standarty života na takovou úroveň, jaká je u nás. Bohužel zatím vidí jako známku bohatství západu novej mobilní telefon s internetem, naleštěný auto a pěkný hadry. Nicméně až si uvědomí, že nechtěj žít v zimě ale pěkně doma v komfortu, že by rádi nějaký pohodlí a okolo sebe víc než jenom bordel, šrot, rozbitý věci a staveniště, to teprve přijde doba, kdy nás číňáci všechny sežerou.
China makes people furious (Čína dělá lidi běsnými) – spousta věcí vás v Číně, pokud jste aspoň trochu environmentalisticky smýšlející lidi, brutálně nasere. U nás (myšleno v Evropě) je spousta různejch aktivistů a skupin, který prosazujou plátěný tašky do obchodu, papírový brčka do mekáče, spořivý žárovky a omezení masa v jídelníčku a já nevim co ještě. Dál tady máme (i když ne úplně funkční) regulace emisí z aut, továren atd… A člověk z toho má tak nějak radost, že svět možná fakt směřuje k lepšímu a že se lidi začínaj zamejšlet nad tim, v čem a kde žijou a že jestli budeme pokračovat, tak se ve vlastních produktech otrávíme jako kvasinky v lihu. A pak přijedete do Číny a zjistíte, že vzhledem k tomu, kolik číňáků na vás uvědomělejch jedinů připadne, je všechno vlastně úplně zbytečný. Číňáci si s takovejma věcma zatim vůbec hlavu nelámou. Emise nebo životní prostředí obecně je pro ně cizí slovo. Taky proto asi 90% všech nečistot přicházejících do moře z řek přiteče asi 5ti řekama, všechny buď v Číně nebo v Indii. A naše snahy sou prostě zbytečný, dokud bude Čína, Indie apod. levnou výrobnou pro celej svět…
No a v posledním odstavci bych chtěl poděkovat Terce za výbornou organizaci vejletu (naprostou většinu destinací, spojů a ubytování zařizovala ona, protože měla chuť a dokázala si poradit s čínštinou, na kterou při takovym plánování nevyhnutelně narážíte na každym kroku. A její jazykový schopnosti nám posloužili i na místě a bez nich bychom se po vlastní dráze mohli vydat jen velice velice těžko.
Loučíme se s vámi,
Patrik & Terka
JadroKolemSveta 
Leave a comment