A když vydržíte až do večera nepapat, tak uvidíte zlatý prasátko… (tj. „Čti až do konce“)

Je sobota večer, my sedíme v posteli a dlabeme zmrzlinu a po dlouhý době si užíváme opravdu volnej víkend. Konečně máme pojízdný auto, konečně jsme do něj postavili postel, konečně máme ulovenýho jelena a naporcovaný maso a konečně začíná zbejvat čas na to jít lízt a psát blog. Z lezení jsme se vrátili před hodinou, využili jsme poslední předvánoční příležitost lezení s Chrisem, což je můj nejnovější spolupracovník, kterej zejtra za prací odlítá zpátky do Toronta, odkud přiletěl. Všechno směřovalo k lepším zítřkům, pokud teda nevezmu v úvahu fakt, že v pondělí má bejt -15°C a my máme celej tejden pracovat venku…

Je to neuvěřitelné, ale ačkoli jsem před dvěma týdny zasedl ke klávesnici a začal konečně zase psát, přepadla mě po lovu taková únava, že jsem po pěti větách psaní vzdal a šli jsme spát. Od té doby nás opět zaměstnávalo auto, jelen a jiné, takže jsme se konečně dokopali před klávesnici až teď. Vlastně před dvěma dny začala ještě T***, takže tu máte její porci vyprávění:

“A report on the current military situation in a particular area.”

Ahojte milý čtenáři! Jistě jste si všimli, že jsme se přes tři týdny neozvali a někteří z vás se již začali obávat o naše zdraví (čehož si vážíme :)) Věřte, že jsme měli opravdu napilno a pokusíme se všechno poctivě dohnat v průběhu příštích pár dní. Než přijde kompletní výprava všech historek a podrobností, připravte si prosím chuťový buňky následujícím předkrmem 🙂

Dneska máme den díkuvzdání! T*** měla výbornej nápad, že si uděláme tradičního krocana s nádivkou (spíš česká tradiční) a k tomu tradiční dýňovej koláč. Krocan rozmrzal dýl, než jsme čekali, T*** našla nejmenšího 5kg a to za pouhých $18! Obě jídla se moc povedly, jako přílohu si pečeme sladkou bramboru, kterou mají poslední dny všude ve slevě a je naprosto výborná. Zdá se taky, že se blíží Halloween, protože sousedi začínaj na baráky věšet kostlivce a mrtvoly. Vypadá to, že v budoucnu přibude nějaká galerie…

Pokochejte se našim krocanem a koláčkem a mějte se fajn,

PaT

Minulej výkend byl nabitej zážitkama. Na neděli jsme byli dohodnutí s Tomasem a jeho ženou Lucy, že s nima pojedeme k jezeru Louis, kousek od Banffu. Sobota byla tedy jedinym volnym dnem na přípravu všeho nutnýho včetně vaření jídla na moje obědy a jelikož už nezbyl čas na jiný vaření a konečně jsme chtěli ochutnat nějakou správnou americkou kuchyni, aneb využili jsme nejlepší slevový kupónky a šli jsme ochutnat burger do Wendy‘s.

Jak už jsem několikrát zmínil, změnil jsem před dvěma týdny práci. Zamáčknul jsem slzu v oku při myšlence, že už nebudu každej den vídat Tomase, Mathiase nebo Dereka, se kterejma se mi pracovalo fakt výborně a bavilo mě pro ně dělat zázemí dobrý práce. Oni naoplátku mojí snahu oceňovali a to nejen mezi sebou, ale i nahlas a dokonce mě chválili šéfům. Při poslednim dni v práci jsem si uvědomil, že jsem se stal velice oblíbenym prakticky mezi všema zedníkama a nikdo nechtěl, abych odešel (zmiňoval jsem jim možnost odchodu na pozici datovýho analytika). Od Tomase jsem se při cestě do hor dozvěděl, že kvůli kontrastu mezi mym výkonem a výkonem mojí náhrady – Andrewem – další den, se Mathias i Tomas pohádali postupně s oběma šéfama, protože práce najednou nešla tak dobře od ruky a navíc jim Andrew přidělával práci a problémy, za kterou byli kritizováni oni. Bohužel na nejnižší pozici pomocníka neni úplně přetlak teoretickejch fyziků schopnejch zapojit do práce i hlavu, čemuž odpovídá i průměrná kvalita odvedený práce.

Zaznamenali jsme stížnosti na infantilní a nevhodný označení jednoho ze spoluautorů tohohle blogu, konktérně tedy někomu vadí označení „Tetrísek“. Mrzí a štve nás, že nejste schopni respektovat to, jak se zcela běžně a bez výhrady oslovujeme a píšete nám, že kvůli tomu nechcete číst náš blog. Řekl bych vám – „Tak si ho nečtěte, kvuli vám to nepíšem“. Bohužel se mi ale po hodinách a hodinách psaní blogů nechce někomu všechno znova vyprávět, protože přesně jsem to přece psal a jestli někdo chce vědět, jak se máme, tak ať si to přečte.

Vzhledem k tomu, že spoluautor blogu nesnáší označení „Terka“ a já odmítám používat „Tereza“, budeme nadále psát pouze „T***“ anebo “Ta, jejíž jméno nemůžeme vyslovit” a vy si doplňte, co chcete.

Děkujeme vám za zpříjemnění naší nálady, těšíme se na vaše další konstruktivní připomínky,

P*** & T***

A máme tady víkend – Tetrísek běžel na sobotní večerní směnu a já sem zůstal doma zachumlanej v posteli pěkně na ocet. Snažim se co nejefektivněji vyhnat z těla nachlazení, abych byl příští tejden připravenej vydělávat kopy peněz. Dneska jsme stihli dojet do Opravdovýho Kanadskýho Superobchodu, odkud jsme odnesli snad 20kg jídla i přesto, že jsme nenašli malýho krocana, takže ten přijde s Tetrískem večer po práci. Jo krocana, protože Tetrísek se rozhodl, že budeme mít tradičního krocana s nádivkou jako správný Kanaďani, neboť nás v pondělí čeká Den Díkuvzdání. Tak jsem zvědavej, jak se to povede…

Minulej víkend jsme si začali zpívat koledy. Proč? Protože v pátek začalo sněžit a přestalo až v pondělí. Mezitim nasněžilo dobrejch 20cm čerstvýho sněhu a my se tak nemuseli cejtit blbě, že ten víkend nebudeme sekat trávu a začali jsme rovnou odhazovat chodníky. Sníh s náma zůstal celej tejden i přesto, že přes den pod náporem slunce roztával. Takovejhle návalů tady bejvá do vánoc prej víc, ale ještě nikdo neočekává, že by sníh měl zůstat.

Takže se po dlouhý době hlásíme z Kanady. Konkrétně teď sedím v posteli ve dvou mikinách a bojuju s rozjíždějící se rýmičkou nebo kdovíčim, co jsem si způsobil sám svojí blbostí, bolí mě prst, protože jsem si ho zatrhl (opět svojí blbostí) a jelikož mám poslední dva tejdny prsty suchý a rozpraskaný, tak se mám v levym ukazováčku vyrobil několika milimetrovej příkop.