Už před příjezdem nám bylo oznámeno, že ještě po našem příjezdu se bude v domě trochu budovat, protože se to nestihlo dodělat dřív. Bonus pro nás, chystal sem se u budování nabídnout svoji zkušenou pomoc a ulovit tak pracovní příležitost. A jak to teda bylo?

Od začátku jsme věděli, že přízemí domu obsahuje 3 ložnice k pronajmutí. Z počtu tří se stal počet čtyř (respektive zatím je v procesu “stávání se”, o čemž bude řeč v dalšim článku) a tedy jsme očekávali, že nebudeme sami. První dny jsme sami byli, než nás navštívil Payton se svou rodinou. Vpadli sem všichni, začali se představovat a že prej Paytonovi jenom pomůžou nastěhovat pár věcí. Pár věcí do jeho pokoje přibylo a Payton že přijede v pondělí.

Je mi jasný, že poslední dva články byly dost nudný a neměly standartní šmrnc. Budu se snažit na stylu pracovat, aby vás čtení příspěvků bavilo. Snažil jsem se co nejpřesněji popsat naše první dny, takže šlo spíš o fakta a nic moc zážitky, navíc mě to zas tak nebavilo – včera jsem nad blogem strávil úplně celej den a měl sem toho dost…

Ve čtvrtek ráno se probouzíme po ne příliš kvalitnim spánku (i Terku tentokrát zmáhá JetLag) ale jdeme ven zařizovat první nutný věci. Plán prvního dne jsem nechal komplet na Terce, takže jsem rád, že se nechávám vést za ručičku. První cíl je v blízký nákupní zóně, kde bychom si rádi zařídili místní SIMkartu a číslo. Terka vyhlídla jako nejvýhodnějšího poskytovatele Public Mobile a jinýho nechceme. Bohužel pro nás v daný obchodní zóně nikde žádnej kanclík nebo stánek nenacházíme, takže se ptáme a necháváme se nasměřovat do většího centra.

Příprava a balení bylo jako vždy náročný, nebo aspoň mě tak připadalo. Poslední dny před odletem jsem byl kvalitně na nervy a už jsem se viděl v letadle, kde budou všechny kostky vrženy a nebude potřeba se dál stresovat. Ukázalo se, že zabalit nebude problém, protože jsme od táty dostali velkou tašku, ve který před více jak 25ti lety vezl věci z Kanady domů, nicméně vejít se do váhovýho limitu byl jinej oříšek. Tašky jsme museli několikrát přeskládávat, abychom dosáhli kýžený váhy. Nakonec jsme dobře udělali, naše tašky měly 23kg a 22,5kg, přičemž limit byl 23kg. Naštěstí i balení mělo konce, tašky jsme ještě doma profesionálně zabalili do folie a zbylo urovnat pár věcí na PC a spát.

Takže jsme se konečně dokopali k tomu zorganizovat nějakej blog a dát o něm vědět světu. První kanadskej příspěvek bude stručnym shrnutím našeho prvního týdnu v Calgary. Podrobnější zápis bude následovat…