Konečně jsem se kvůli přebytku volnýho času rozhodnul postnout sem naše zápisky z Číny, kde jsme byli v lednu a únoru roku 2019. Postupně sem přenesu všechny svoje díly, přičemž se pokusím zajisti přehledný číslování. Fotogalerie je více než rozsáhlá, proto sem na ni dám pouze odkaz.

Užívejte!

Výběr fotek

Funny čingliš (kompilace vtipnejch nápisů v angličtině)

Naše cesta

Už je to pár týdnů, co jsme se vrátili z Číny, nicméně i tak je stále prostor pro reminiscenci a zamyšlení se nad naším výletem. V průběhu putování jsme na tenhle blok mysleli a snažili jsme se průběžně zapisovat typický dojmy, který na nás Čína udělala anebo myšlenky, který bychom chtěli v závěrečnym blogu případnýmu čtenáři předat, aby mohl ještě jednou trochu přičuchnout k tomu, jaké to je v Číně. Zároveň napíšeme naše osobní pocity z cesty a zhodnocení toho, jak byl pro nás výlet přínosem.

Den Předposlední

Konečně jsme se v našem cestovatelskym blogu dostali přes nejdobrodružnější část zpět do bezpečí města odletu – Chengdu. Tam jsme po příjezdu měli strávit den a půl společně s ostatními. Čekalo nás nakupování suvenýrů, balení a poslední zážitky, mezi kterýma nesměla chybět návštěva Panda centra. Zrovna tehle zážitek jsme si nechávali na konec, abychom tam šli se zbytkem skupiny jenže to jsme nevěděli, že jsme tam radši měli jít dvakrát (sami o pár dní předtím), ale nepředbíhejme…

Vzhledem k tomu, že začínáme psát naše vzpomínky na tuhle zajímavou a dobrodružnou část vejletu až na letišti (a dopíšu jí zcela jistě až doma), necháme úvodník úvodníkem a půjdem rovnou na věc! Tehle vejlet stál za to, ale ne kvůli tomu, co jsme viděli…

Ačkoli jsme v Chengdu mnoho novejch věcí a cestovatelskejch zážitků neposbírali, nahromadili se nám určitý zážitky, který pro naší zpětnou reminiscenci stojí za to uchovat. Uvidíte, na kolik to bude zajímat i vás…

Tak vás zdravíme opět z Chengdu. Ačkoli jsme začli psát už na mezinárodním letišti v Huangshan a pak v Chengdu, kde jsme úspěšně skvótovali na letišti od 2:00 do prvního metra v 6:05, dostává se na tenhle úvodník až z pohodlí našeho hostelu. Naštěstí jsme vykomunikovali check-in už od sedmi ráno místo oficiálních 14:00, takže jsme už před osmou spokojeně usínali v pěknym velkym pokoji v Panda Hostelu. Probudili jsme se asi chvíli před třetí odpoledne a jelikož nás trápil hlad, vyrazili jsme hledat restauraci a supermarket. Bohužel Terku už pár dní bolí břicho a začínaj jí trápit střevní problémy, takže s jídlem to nebude asi tak žhavý, nicméně aspoň využijeme tu ohromnou baterii prášků proti srágoře.

Tak jsme opět ve vlaku a tedy je na čase, abychom sepsali dobrodružství posledních dní. Sedíme v nejvyšší třídě místních vlaků (typ G), kterej má jet až 350km/h a máme zde strávit asi 6,5 hodiny, nebo v řeči vzdáleností asi  1000km, v poměrně slušnym pohodlí a luxusu – tomu všemu taky samozřejmě odpovídá i cena. Z Pekingu odjíždíme docela unavený a vymražený a já jsem na hraně se zdravím, zatímco Terka se v Pekingu dostala přes otravnou rýmičku. Bohužel se vedle nás místo původní „v pohodě“ slečny přisrala nějaká babička se dvěma dětma, který pouštěj nahlas něco z mobilu, takže se těšíme na klidnej zážitek z jízdy…

Zdravíme vás ze zakouřenýho vlaku u pokračování našeho nepravidelníku popisujícího strasti a radosti dvou jaderňáků v Číně. Omlouváme se za delší prodlevu, neměli jsme dostatek sil na to pokračovat v psaní na hotelu v Zhangjiajie, neboť jsme se stále ještě srovnávali s časovým posunem a ráno jsme na výlety vyráželi brzičko a na hotelu jsme pak byli k smrti unavení. K zápisníku se vracíme až z vlaku do Pekingu, kterým pojedeme celkem 24 hodin, a takže máme čas a snad vše doženeme.

Pozor hlášení:

“Vidíte-li toto hlášení, úspěšně jsme přistáli v Číně a dostali se k wifi. Převlíkáme se u holek na koleji a vyrážíme do města (je ráno). První dojmy k vám přiletí coby nevidět”

Konec hlášení

Časem tady uděláme pár článků z našeho putování po číně…