Je to neuvěřitelné, ale ačkoli jsem před dvěma týdny zasedl ke klávesnici a začal konečně zase psát, přepadla mě po lovu taková únava, že jsem po pěti větách psaní vzdal a šli jsme spát. Od té doby nás opět zaměstnávalo auto, jelen a jiné, takže jsme se konečně dokopali před klávesnici až teď. Vlastně před dvěma dny začala ještě T***, takže tu máte její porci vyprávění:

“A report on the current military situation in a particular area.”

Ahojte milý čtenáři! Jistě jste si všimli, že jsme se přes tři týdny neozvali a někteří z vás se již začali obávat o naše zdraví (čehož si vážíme :)) Věřte, že jsme měli opravdu napilno a pokusíme se všechno poctivě dohnat v průběhu příštích pár dní. Než přijde kompletní výprava všech historek a podrobností, připravte si prosím chuťový buňky následujícím předkrmem 🙂

Dneska máme den díkuvzdání! T*** měla výbornej nápad, že si uděláme tradičního krocana s nádivkou (spíš česká tradiční) a k tomu tradiční dýňovej koláč. Krocan rozmrzal dýl, než jsme čekali, T*** našla nejmenšího 5kg a to za pouhých $18! Obě jídla se moc povedly, jako přílohu si pečeme sladkou bramboru, kterou mají poslední dny všude ve slevě a je naprosto výborná. Zdá se taky, že se blíží Halloween, protože sousedi začínaj na baráky věšet kostlivce a mrtvoly. Vypadá to, že v budoucnu přibude nějaká galerie…

Pokochejte se našim krocanem a koláčkem a mějte se fajn,

PaT

Minulej výkend byl nabitej zážitkama. Na neděli jsme byli dohodnutí s Tomasem a jeho ženou Lucy, že s nima pojedeme k jezeru Louis, kousek od Banffu. Sobota byla tedy jedinym volnym dnem na přípravu všeho nutnýho včetně vaření jídla na moje obědy a jelikož už nezbyl čas na jiný vaření a konečně jsme chtěli ochutnat nějakou správnou americkou kuchyni, aneb využili jsme nejlepší slevový kupónky a šli jsme ochutnat burger do Wendy‘s.

Jak už jsem několikrát zmínil, změnil jsem před dvěma týdny práci. Zamáčknul jsem slzu v oku při myšlence, že už nebudu každej den vídat Tomase, Mathiase nebo Dereka, se kterejma se mi pracovalo fakt výborně a bavilo mě pro ně dělat zázemí dobrý práce. Oni naoplátku mojí snahu oceňovali a to nejen mezi sebou, ale i nahlas a dokonce mě chválili šéfům. Při poslednim dni v práci jsem si uvědomil, že jsem se stal velice oblíbenym prakticky mezi všema zedníkama a nikdo nechtěl, abych odešel (zmiňoval jsem jim možnost odchodu na pozici datovýho analytika). Od Tomase jsem se při cestě do hor dozvěděl, že kvůli kontrastu mezi mym výkonem a výkonem mojí náhrady – Andrewem – další den, se Mathias i Tomas pohádali postupně s oběma šéfama, protože práce najednou nešla tak dobře od ruky a navíc jim Andrew přidělával práci a problémy, za kterou byli kritizováni oni. Bohužel na nejnižší pozici pomocníka neni úplně přetlak teoretickejch fyziků schopnejch zapojit do práce i hlavu, čemuž odpovídá i průměrná kvalita odvedený práce.

Zaznamenali jsme stížnosti na infantilní a nevhodný označení jednoho ze spoluautorů tohohle blogu, konktérně tedy někomu vadí označení „Tetrísek“. Mrzí a štve nás, že nejste schopni respektovat to, jak se zcela běžně a bez výhrady oslovujeme a píšete nám, že kvůli tomu nechcete číst náš blog. Řekl bych vám – „Tak si ho nečtěte, kvuli vám to nepíšem“. Bohužel se mi ale po hodinách a hodinách psaní blogů nechce někomu všechno znova vyprávět, protože přesně jsem to přece psal a jestli někdo chce vědět, jak se máme, tak ať si to přečte.

Vzhledem k tomu, že spoluautor blogu nesnáší označení „Terka“ a já odmítám používat „Tereza“, budeme nadále psát pouze „T***“ anebo “Ta, jejíž jméno nemůžeme vyslovit” a vy si doplňte, co chcete.

Děkujeme vám za zpříjemnění naší nálady, těšíme se na vaše další konstruktivní připomínky,

P*** & T***

A máme tady víkend – Tetrísek běžel na sobotní večerní směnu a já sem zůstal doma zachumlanej v posteli pěkně na ocet. Snažim se co nejefektivněji vyhnat z těla nachlazení, abych byl příští tejden připravenej vydělávat kopy peněz. Dneska jsme stihli dojet do Opravdovýho Kanadskýho Superobchodu, odkud jsme odnesli snad 20kg jídla i přesto, že jsme nenašli malýho krocana, takže ten přijde s Tetrískem večer po práci. Jo krocana, protože Tetrísek se rozhodl, že budeme mít tradičního krocana s nádivkou jako správný Kanaďani, neboť nás v pondělí čeká Den Díkuvzdání. Tak jsem zvědavej, jak se to povede…

Minulej víkend jsme si začali zpívat koledy. Proč? Protože v pátek začalo sněžit a přestalo až v pondělí. Mezitim nasněžilo dobrejch 20cm čerstvýho sněhu a my se tak nemuseli cejtit blbě, že ten víkend nebudeme sekat trávu a začali jsme rovnou odhazovat chodníky. Sníh s náma zůstal celej tejden i přesto, že přes den pod náporem slunce roztával. Takovejhle návalů tady bejvá do vánoc prej víc, ale ještě nikdo neočekává, že by sníh měl zůstat.

Takže se po dlouhý době hlásíme z Kanady. Konkrétně teď sedím v posteli ve dvou mikinách a bojuju s rozjíždějící se rýmičkou nebo kdovíčim, co jsem si způsobil sám svojí blbostí, bolí mě prst, protože jsem si ho zatrhl (opět svojí blbostí) a jelikož mám poslední dva tejdny prsty suchý a rozpraskaný, tak se mám v levym ukazováčku vyrobil několika milimetrovej příkop.

Možná to má bejt obráceně, protožé já svačim, ale nestačim, ale to je jedno. Článek se mi podařilo postnout až ve čtvrtek, protože víkend byl díky jednomu pracovnímu dni fakt krátkej a neměl jsem na psaní náladu ani energii. A psát to po večerech taky neni žádná hitparáda, navíc když si člověk neustále na něco vzpomíná a článek se nafukuje a nafukuje. No a jelikož se toho od pondělí stihlo stát docela dost, rozhodl jsem se to roztrhnout na dva kusy a tady vám teda servíruju ten druhej kus.