Střepy a Střípky

Jak jste si možná všimli, poměrně dlouho jsme se na blogu odmlčeli. Věci plynou moc rychle na to, abych je stíhal písemně vyprávět a čim víc nestíhám, tim víc se mi do psaní nechce. Jeden článek mám rozepsanej, ale aktuální věci se píšou líp, tak sem s nima…

Vánoce byly překvapivě teplý, měli jsme tu takzvanej Chinook, tedy teplej vítr z kdoví odkud a přes cca dva týdny jsme tu měli krásný jarní počasí a teploty až k 10°C. To se nám, bohužel, teď začíná obracet, a to zrovna v době, kdy jsem se vrátil do práce. Od pondělí máme pod nulou a teploty klesají a klesají, příští dny prorazíme hranici -20°C a příští tejden možná poprvé poznáme -30°C a nižší. Zdá se, že v pondělí a úterý tak budu mít zimní prázdniny, protože v teplotách pod -20°C se prej pořádně pracovat nedá, hlavně venku teda ne. Ve středu pak jedem na jinej barák, u nás se bude dokončovat plumbing a nasadí se sádroš. Více ale v už dlouho slibovanym článku o práci…

Nově teda od 21.12.2019 bydlíme v novym pokojíčku kousek od mojí práce. Koupelnu a kuchyň sdílíme s 80ti letym gamblerem, kterej poslední dny hnije v alkoholovém opojení, protože mu prej umřel někdo v rodině, dále se 60ti letym původnim indiánem, kterej jezdí s náklaďákem s odpadem a je velice fajn, a konečně s mladym cca 30ti letym indou, kterej upřednostňuje suchou sprchu (deodorant) a pracuje z domova pro rodinou firmu, takže existuje přes noc a přes den chrápe, až si kolikrát řikám, jestli se nedusí. Věci tak nejsou úplně ideální a náš pohled na věc podtrhuje fakt, že nám na dveřích visí „trhací kalendář“, kde odpočítáváme 10 týdnů do počátku našeho velkýho cestování. Musíme ale uznat dvě velký pozitiva, který místní bydlení má – spíme bez špuntů a relativně v kuse (nutno říci, že k tomu máme technologickou berličku) a je tady teplo (19-22°C). To všechno máme o něco levněji a navíc šetříme na kuponu na mhd, protože teď chodim do práce pěšky

Poslední neděli našeho volna, tedy 5.1., jsme na Terezčino ponouknutí zkontrolovali ceny letenek do Prahy a Austrálie, zvážili všechny varianty a udělali rozhodnutí a koupi. Našli jsme superlevný letenky z Calgary do Prahy a pak relativně dost levný letenky z Berlína do Melbourne, takže už se na nás můžete pěkně těšit. Na Ruzyni (já vim, že to přejmenovali…) nás můžete očekávat v pondělí 20. 7. v 7:00 a odlítat pak budeme 3.8. V ČR tak budeme mít necelý dva tejdny, který zcela jistě využijeme na návštěvy zubařů, lékařů a vybalení zbytečností. No a taky se s váma asi setkáme, žejo… Celkově za tyhle dva lety každej z nás zaplatil asi 23 tisíc, což oproti jednomu letu z Prahy co Calgary za 17 vypadá dost slušně.

Bohužel jsme teda za ignoranty a vůbec jsme nesledovali, co se v Austrálii děje, takže letenku jsme vesele koupili nevědíc přesnej rozsah požárový katastrofy, která tam právě teď probíhá. My bychom tam teda měli dorazit v jejich zimě, takže snad už hořet nebude, ale jak to bude s prací je dost zajímavá otázka. Ale třeba se tam pro nás najde místo v nějakym pečovatelskym centru o popálený koaly a klokánky a bude to vlastně docela fajn. Přinejhoršim tam nepoletíme, anebo se odtud rovnou přesuneme do Tasmánie. To se uvidí. Nicméně nynější situace vytváři trochu jinej tlak na to, s kolika ušetřenejma penězma do Autrálie přiletíme…

Terez se po 155tym nasrání v práci rozhodla zkusit na pozdní kolena najít práci jako servírka v jinym podniku. Slibujeme si od takový práce příjemnější prostředí, kompaktnější pracovní hodiny a vyšší dýžka. V úterý jsme se byli zeptat na třech místech, z toho v jedný má manažerka ráda Češky, v druhý se jí ozvou, když teď testovací tejden pro novýho člověka nevyjde a do třetí jde na zkušenou na pár hodin v neděli v sedm večer.

Doučování se skoro začalo dařit, jenom teď po Vánocích se studenti jaksi nevracej – že prej sou moc byzy. Nicméně zachytla mě na telefonu nějaká maminka, že prej potřebuje pro syna fyziku a jelikož je Slovenka, po dlouhý době jsme tady slyšeli krajana. Po pár doučováních byl Kuba značně nadšenej a my jsme od rodičů dostali pozvání na čaj, kde jsme byli v neděli a bylo to dost prima. Škoda, že to je přesně, jak se to dá očekávat. Sotva si člověk začne vytvářet síť kontaktů, našel by si lepší práci a mohl by si začít vybírat, je na čase odjíždět…

Zjistili jsme, že jelení stejky jsou asi ty nejlepší, jaký jsme v životě měli a jaký mít budeme. Maso je neuvěřitelně jemný, měkoučký a šťavnatý. Škoda, že nám jelen pomalu dochází – už máme jen pár balíčků. Ale snad nám kdyžtak něco ještě dá Logan…

Aby nás v noci nebudil kuckající spolubydlící Aksey ([akšej]), pouštíme si z noťasu hluk. Na nápad nás přivedl indián Alvin, kterej povídal, že si máme pustit rádio. Místo rádia nám tak běž zvuky bouřky, deště, jízdy vlaku nebo praskající ohýnek. Já se u toho ani nebudim, spim bez špuntů a ráno jsem odpočatej.

Sníh při teplotě pod -10°C krásně křoupe a vrže. V nose mrznou chlupy a pokud chcete něco dělat na mobilu, do dvou minut vám prsty zmrznou na kost.

Tolik k náhodnejm a nesouvislejm informacím, mějte se fajn,

PaT